Aktuální číslo:

2025/4

Téma měsíce:

Prázdno

Obálka čísla

Důchodce aneb O podstatě člověka

 |  9. 4. 2009
 |  Vesmír 88, 272, 2009/4

Kalhoty roztřepené na vnitřní straně, zápěstí roztřesené a seschlé dlaně, kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce, tak tedy říkejme mu třeba důchodce.

Karel Kryl

Zpráva z tisku: „Devětašedesátiletá důchodkyně J. H. nedala při jízdě na kole přednost taktéž cyklistce, jedenáctileté M. Š. z Rychnova nad Kněžnou.“

Když se člověk narodí, jest nejprve zván novorozeně. Poté slove člověk dítě, později žena nebo muž. Jsouce dětmi, stáváme se školáky, později učni nebo studenty. Školáky jsme nikoli snad především proto, že pouze chodíme do školy a v této vysedáváme, ale zejména proto, že škola je pro nás důležitá a že je to náš důležitý společenský atribut; studenty jsme proto, že studujeme a že je to pro nás podstatné.

Když dospějeme a je z nás žena nebo muž, míváme své povolání a podle něj nás často nazývají: prodavač, truhlář, učitel, lesník, soudce, manažer, policista, mluvčí, herec. Avšak nejen profese nám dává jméno. Spolu se stovkami profesí máme i stovky vlastností, které nás obdařují tisíci různých jmen. Někdo je tlusťoch, jiný hubeňour; jeden je kliďas, druhý zuřivec; některý dobrák, jiný falešník; chudák může být elegán, boháč podivínrozumbrada strašpytel.

Provozujeme-li sport, jsme běžci, lyžaři, vzpěrači, kanoisté …

Kdo žije na venkově, je venkovan, člověk z vesnice je vesničan. (Avšak hleďme, měšťan není ten, kdo žije ve městě.) Kdo je z Prahy, ten je Pražák nebo Pražan, lidé z Berouna jsou Berouňané, Berouňáci nebo Berounští. V Norsku žijí Norové, v Polsku Poláci (nikoli Polové) a v Rakousku Rakušané.

Pokud jsme slečnami či mladíky, ženami či muži, nazýváme se všelijak a dáváme si tisícero jmen podle své povahy, vzhledu, povolání, toho, co rádi děláme či pěstujeme, čeho jsme stoupenci, zastánci či přívrženci, co hájíme či propagujeme, čemu holdujeme.

Avšak později se nám najednou přihodí taková podivná věc. Když dozrajeme, máme zkušenosti, troje brýle, dva mobily a čtyři vnoučata, nejsme už náhle prodavači, truhláři, soudci, manažeři; nejsme už ani tlusťoši, ani hubeňouři, ani dobráci, ani ničemové, nejsme škarohlídi, nejsme šťastlivci. Jsme už jen jedno jediné: důchodci.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika

O autorovi

František Štícha

Doc. PhDr. František Štícha, CSc., (*1950) vystudoval Pedagogickou fakultu v Plzni. Poté nastoupil aspiranturu v Ústavu pro jazyk český ČSAV. Ještě před jejím ukončením byl z ústavu vyhozen. Od dubna 1990 se v Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., zabývá výzkumem gramatiky, zejména syntaxe současné češtiny, kontrastivním studiem češtiny a němčiny. Je mj. autorem monografie Utváření a hierarchizace struktury větného znaku (1984) a monografie Česko-německá srovnávací gramatika (Argo 2003). V Ústavu translatologie FF UK vyučuje česko‑německou kontrastivní gramatiku a stylistiku.

Doporučujeme

Rostliny vyprávějí o lidech

Rostliny vyprávějí o lidech

Ondřej Vrtiška  |  31. 3. 2025
V Súdánu už dva roky zuří krvavá občanská válka. Statisíce lidí zahynuly, miliony jich musely opustit domov. Etnobotanička a archeobotanička Ikram...
O prázdnech v nás

O prázdnech v nás uzamčenovideo

Jan Černý  |  31. 3. 2025
Naše tělo je plné dutin, trubic a kanálků. Malých i velkých. Některé jsou zaplněné, jiné prázdné, další jak kdy. V některých proudí tekutina, v...
Nejúspěšnější gen v evoluci

Nejúspěšnější gen v evoluci

Eduard Kejnovský  |  31. 3. 2025
Dávno před vznikem moderních forem života sváděly boj o přežití jednodušší protoorganismy, z počátku nejspíše „nahé“ replikující se molekuly...