Aktuální číslo:

2023/3

Téma měsíce:

Růst

Důchodce aneb O podstatě člověka

 |  9. 4. 2009
 |  Vesmír 88, 272, 2009/4

Kalhoty roztřepené na vnitřní straně, zápěstí roztřesené a seschlé dlaně, kterými žmoulá kůrku chleba sebranou z pultu v závodce, tak tedy říkejme mu třeba důchodce.

Karel Kryl

Zpráva z tisku: „Devětašedesátiletá důchodkyně J. H. nedala při jízdě na kole přednost taktéž cyklistce, jedenáctileté M. Š. z Rychnova nad Kněžnou.“

Když se člověk narodí, jest nejprve zván novorozeně. Poté slove člověk dítě, později žena nebo muž. Jsouce dětmi, stáváme se školáky, později učni nebo studenty. Školáky jsme nikoli snad především proto, že pouze chodíme do školy a v této vysedáváme, ale zejména proto, že škola je pro nás důležitá a že je to náš důležitý společenský atribut; studenty jsme proto, že studujeme a že je to pro nás podstatné.

Když dospějeme a je z nás žena nebo muž, míváme své povolání a podle něj nás často nazývají: prodavač, truhlář, učitel, lesník, soudce, manažer, policista, mluvčí, herec. Avšak nejen profese nám dává jméno. Spolu se stovkami profesí máme i stovky vlastností, které nás obdařují tisíci různých jmen. Někdo je tlusťoch, jiný hubeňour; jeden je kliďas, druhý zuřivec; některý dobrák, jiný falešník; chudák může být elegán, boháč podivínrozumbrada strašpytel.

Provozujeme-li sport, jsme běžci, lyžaři, vzpěrači, kanoisté …

Kdo žije na venkově, je venkovan, člověk z vesnice je vesničan. (Avšak hleďme, měšťan není ten, kdo žije ve městě.) Kdo je z Prahy, ten je Pražák nebo Pražan, lidé z Berouna jsou Berouňané, Berouňáci nebo Berounští. V Norsku žijí Norové, v Polsku Poláci (nikoli Polové) a v Rakousku Rakušané.

Pokud jsme slečnami či mladíky, ženami či muži, nazýváme se všelijak a dáváme si tisícero jmen podle své povahy, vzhledu, povolání, toho, co rádi děláme či pěstujeme, čeho jsme stoupenci, zastánci či přívrženci, co hájíme či propagujeme, čemu holdujeme.

Avšak později se nám najednou přihodí taková podivná věc. Když dozrajeme, máme zkušenosti, troje brýle, dva mobily a čtyři vnoučata, nejsme už náhle prodavači, truhláři, soudci, manažeři; nejsme už ani tlusťoši, ani hubeňouři, ani dobráci, ani ničemové, nejsme škarohlídi, nejsme šťastlivci. Jsme už jen jedno jediné: důchodci.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Lingvistika

O autorovi

František Štícha

Doc. PhDr. František Štícha, CSc., (*1950) vystudoval Pedagogickou fakultu v Plzni. Poté nastoupil aspiranturu v Ústavu pro jazyk český ČSAV. Ještě před jejím ukončením byl z ústavu vyhozen. Od dubna 1990 se v Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., zabývá výzkumem gramatiky, zejména syntaxe současné češtiny, kontrastivním studiem češtiny a němčiny. Je mj. autorem monografie Utváření a hierarchizace struktury větného znaku (1984) a monografie Česko-německá srovnávací gramatika (Argo 2003). V Ústavu translatologie FF UK vyučuje česko‑německou kontrastivní gramatiku a stylistiku.

Doporučujeme

Čmeláci mají tradice a kulturu

Čmeláci mají tradice a kulturu audiovideo

Jaroslav Petr  |  16. 3. 2023
Vědci byli přesvědčeni, že sociální hmyz, jako jsou včely, mravenci nebo čmeláci, mají většinu svého chování vrozenou. Nyní zjistili, že čmeláci...
Svět, který není

Svět, který není

Ondřej Vrtiška  |  6. 3. 2023
Obrázek šestiprsté ruky na obálce tohoto čísla nenamaloval člověk. Není to ani obtisk skutečné lidské dlaně, které bychom v počítači domalovali...
Velký zázrak a tajemství růstu

Velký zázrak a tajemství růstu

Daniela Zemková  |  6. 3. 2023
Růstový vzorec člověka je jedinečný: mezi období rychlého růstu po narození a v pubertě je vloženo dlouhé období pomalého růstu – naše dětství.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné