Utváření sítí mozkové kůry

Pro část mozkové kůry je charakteristický nečekaný pokles neurální aktivity během řešení úkolů zaměřených na cíl a vyžadujících cílenou pozornost. Soubor okrsků v této části kůry byl popsán před deseti lety a bývá nazýván „implicitní síť“ (default network). Vztahuje se k vlastní osobě či k jejímu vnímání vlastních duševních činností. Různí autoři tuto síť, a především střední prefrontální kůru, spojují s vlastními prožitými událostmi, s vnitřním vyprávěním, s mentalizací, sebeprojekcí, schopností vžít se do druhého člověka apod. Do této sítě lze zahrnout mnohé další oblasti čelního, spánkového či temenního laloku a v jejím rámci lze rozlišit složky zaměřené na zjišťování a výběr předpokládaných, nebo naopak neočekávaných podnětů a na výběr odpovědí. Jde tedy o základ důležitých psychických funkcí. Podrobnější popis (včetně vysvětlení poklesu aktivity) by byl na tomto místě zavádějící. Nabízejí se však otázky, jak tato neurální síť vzniká (a také jak probíhá organizace dalších neurálních sítí), v jakém věku se utváří a jaké změny psychických projevů tento proces provázejí.

Badatelé z Washingtonovy univerzity v St. Louis zkoumali součinnost složek této sítě u dětí mladšího školního věku (7 až 9 let), dospívajících (10 až 15 let) a mladších dospělých (19 až 31 let). Snažili se zjistit, jak se síť postupně formuje. Ukázalo se, že u dětí jsou příslušné okrsky (jak v rámci jednotlivých hemisfér, tak mezi hemisférami) propojeny jen málo. Přitom i děti mají rozvinuté mnohé schopnosti spojené s vnímáním vlastních duševních stavů, přinejmenším epizodickou paměť (spojenou s událostmi) či uvědomování si, co očekávávají od druhých. Pokračující zrání architektury „implicitní sítě“ spojené s mnohonásobným propojením korových okrsků a doprovázené „obalením“ (myelinizací) axonových vláken nevede ani tak k vzniku nových schopností jako spíše k rozšiřování komplexu možných strategií ukládání a vybavování uložených informací. Postupující integrace, vznik paralelních spojení a narůstající soudržnost propojené sítě během života jedince – to vše je zřejmě klíčové pro tvorbu alternativních strategií a jejich vysokou organizaci. To pak má přímé důsledky pro zdokonalování paměti a také pro vykonávání činností nebo pro kontrolní mechanismy (Pnas 105, 3028–4032, 2008).

V evoluci člověka byla možnost vysoké přizpůsobivosti a rozmanitosti kognitivních funkcí pravděpodobně také rozhodujícím faktorem. Byla umožněna utvářením složitějších sítí na základě zvětšování mozku a rozvoje systému „zrcadlových“ neuronů (okrsků souběžně odrážejících procesy v jiných částech kůry koncového mozku).