Co na střechu

[…] Pořídili jsme vakuové kolektory na solární ohřev s kompletním vybavením a napojením na otopný i teplovodní systém domu za 156 000 (všechny ceny v Kč včetně DPH). K nim jsme si kvůli dotaci nechali zpracovat energetický posudek za 4600. Stát poskytl dotaci (typu Zelená úsporám) 50 000 za kolektory, 2300 za posudek. Ve vybavení za uvedenou fakturu byl i bojler na TUV za 18 000 a instalace za zhruba 24 000, které bychom museli vydat i při jiném řešení než se slunečními kolektory. Naše čisté investice do solárního řešení tedy činily 160 600 – 52 300 – 18 000 – 24 000 = 66 300 Kč.

Podle údajů z energetického posudku ušetříme ročně 6800 Kč, tedy návratnost bude 9,7 roku. Ve skutečnosti bude návratnost ještě kratší, protože v posudku se neuvažovalo přitápění. Náš systém s vodním podlahovým vytápěním umožňuje využívat i vodu asi 27 °C teplou k vytápění místností, a vakuové kolektory pracují i při zatažené obloze třeba na 35 °C.

U fotovoltaiky soudím, že dotace 12 Kč na kWh po dobu 20 let s navyšováním podle inflace je pro daňové poplatníky značná zátěž. Pro investora je pak s ohledem na postupné snižování účinnosti současných panelů z monokrystalického nebo polykrystalického křemíku v delším horizontu výnos čím dál nižší (jedním z důvodů je postupné „rozhození orchestru“ jednotlivých článků, které se pak vzájemně částečně vyruší). Navíc kritici fotovoltaiky tvrdí, že krátkodobě klesá účinnost při vyšších teplotách, jaké často bývají v létě, kdy bychom očekávali největší produkci elektřiny. Údajně klesne účinnost rozpáleného panelu pod 6 % proti teoretickým 16 % u monokrystalického panelu.

Pavel Balek, pavel.balek@iol.cz

Pozn. red.: K ekonomice fotovoltaických elektráren čtenářům doporučujeme věcný článek Luďka Niedermayera „Slunce sviť!“, Respekt 20, s. 33–35, 2009/43. Luděk Niedermayer vystudoval matematiku na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně (nyní Masarykova univerzita), v letech 1996–2009 byl viceguvernerem ČNB, od února 2009 je ředitelem oddělení Consulting firmy Deloite.