Mořská příšerka rozedranec

Když se člověk podívá na korálový útes, ne vždy hned spatří všechny živočichy, kteří tam žijí. Mnozí jsou drobní a dobře maskovaní. Přehlédnout lze však lehce i velké živočichy. Mezi takové patří hlavně jedovaté ropušnice a odranci, kteří vypadají jako kus kamene a zblízka připomínají staré ježibaby (Vesmír 86, 512, 2007/8). Jim velmi podobní jsou rozedranci z nepříbuzné čeledi Antennariidae. Na rozdíl od ropušnic jsou však spíš neškodnými roztomilými příšerkami.

Žijí v tropických a subtropických vodách (mimo Středozemní moře). Ve studených mořích pak nalezneme jejich příbuzné – mořské ďasy. Společně tvoří řád Lophiiformes. Rozedranec není jedovatý ani nebezpečný, avšak spousta lidí si ho s jedovatými ropušnicemi plete. Umí se výborně maskovat. Zbarvením a tvarem těla připomíná kus korálu nebo mořské houby. Barvu dokáže i mírně měnit a přizpůsobit se svému okolí ještě precizněji. Jeho tělo pokrývají drobné výběžky, skvrny a prohloubeniny, které dále dotvářejí iluzi korálového útesu. Dokonalé maskování mu slouží k nerušenému lovu nic netušící kořisti plovoucí okolo.

Aby zvýšil svou loveckou úspěšnost, pořídil si rozedranec ještě rybářskou udičku (ilicium), jež mu čouhá z hlavy. Je to taková malá anténka s pohyblivým roztřepeným koncem, který připomíná červíčka, drobného korýše nebo rybku. Vznikla přeměnou jednoho ze tří paprsků první hřbetní ploutve. Trny zároveň nesou důležité znaky, odlišující rozedrance od ostatních ďasovitých ryb. Rozedranec láká svou potenciální kořist na návnadu podobně jako rybář. Nehybně sedí na útesu, kameni či třeba kousku lana a čeká na neopatrnou rybu. Přitom se opírá o speciálně uzpůsobené prsní ploutve, podobné kráčivým nohám. Často také imituje vlnění a pohybuje se společně s mořskými řasami v rytmu vln. Unikátním druhem je rozedranec sargasový (Histrio histrio), který nežije u dna, ale na plovoucích řasách rodu Sargassum.

Některé druhy rozedranců dorůstají jen 3–10 cm, jiné mohou být dlouhé až téměř 40 cm. Živí se převážně jinými rybkami a korýši. Když se kořist přiblíží, rozedranec otevře tlamu a kořist vsaje. Vytvoří přitom Výborná stránka pro identifikaci jednotlivých druhů www.frogfish.ch. velký podtlak, takže lov trvá zlomek sekundy. Celý svůj úlovek pak postupně pozře. Dokáže sníst dokonce i jedovatého perutýna, stejně velkého, jako je on sám. Podtlak vytvořený během lovu způsobí, že se jedovaté ostny přitisknou k perutýnovu tělu  a rozedrance nepobodají.

Rozedranci neumějí dobře plavat. Pohybují se po dně, po němž lezou za pomoci již zmíněných přeměněných ploutví. Krom toho využívají i tryskový pohon – ryba vypouští vodu z malého otvoru za břišními ploutvemi.

Pro své dokonalé maskovací schopnosti je téměř nemožné rozedrance najít. K setkání s ním je nutné mít bystré oči a trochu štěstí. Vzhledem k omezené pohyblivosti a jisté teritorialitě rozedranců je však možné pozorovat nalezeného jedince i po několik týdnů. Největší druhové rozmanitosti dosahují rozedranci v Indickém oceánu a nejblíže k nám se vyskytují v Rudém moři. Nejběžnější jsou druhy velké asi 20 cm, např. Antennarius commerson a Antennarius pictus, lišící se délkou anténky. Ta je u prvního druhu delší než druhý trn hřbetní ploutve a návnadu tvoří malý, bíle průsvitný útvar s dlouhými výběžky. Druhý druh má anténku dvakrát delší než druhý trn hřbetní ploutve a návnada vypadá jako roztřepená kulička. Navíc má na ocasní ploutvi většinou tři světlé skvrny. Mezi menší, často nalézané druhy patří Antennarius dorehensis, Antennarius coccineus a Antennarius nummifer. Liší se mimo jiné opět tvarem návnady a délkou anténky.

Výborná stránka pro identifikaci jednotlivých druhů www.frogfish.ch.