Aktuální číslo:

2018/7

Téma měsíce:

Co kdyby…

Lutecium

Materiál (nejen) pro radiometrické datování
 |  5. 11. 2009
 |  Vesmír 88, 751, 2009/11

Lutecium je měkký, stříbřitě bílý kovový prvek ze skupiny vzácných zemin čili lanthanoidů, jak bývají nazývány podle prvního člena skupiny, lanthanu. Pokud jste o luteciu nikdy neslyšeli, nemusíte se trápit, je opravdu vzácné. Znají ho jen luštitelé křížovek a možná ti, kteří se v mládí naučili říkanku usnadňující zapamatovat si lanthanoidy, jak jdou za sebou v periodické tabulce prvků: laciná cena prasat nedovolila Prometheovi smilnit s Evropou, když Théby dýchaly horkou erotickou tmou ibišku lučního (lanthan, cer, praseodym, neodym, promethium, samarium, europium, gadolinium, terbium, dysprosium, holmium, erbium, thulium, ytterbium, lutecium). Lanthanem tato skupina začíná a luteciem končí. V přírodě se tyto kovy nacházejí jen ve formě sloučenin.

Lutecium objevili před sto lety nezávisle na sobě rakouský mineralog baron Carl Auer von Welsbach a francouzský chemik Georges Urbain. Rakušan jej nazval cassiopium (podle souhvězdí Cassiopeia) a Francouz lutecium (podle latinského pojmenování Paříže – Lutecia). Dvojí pojmenování prvku vyvolalo bouřlivé diskuse, protože ani jeden z objevitelů se svého názvu nechtěl vzdát. Lutecium nakonec zvítězilo a stalo se oficiálním názvem, i když někteří německy mluvící chemici si na to ještě dlouho nemohli zvyknout.

Většina starších učebnic chemie uvádí, že lanthanoidy nemají praktický význam. Na milost byl tenkrát vzat jen kovový cer, z nějž se vyráběly kamínky do zapalovačů. A protože kromě ceru byly v tomto výrobku nepatrně zastoupeny i ostatní lanthanoidy, pro řadu chemiků se kamínky do zapalovače staly levným zdrojem vzácných lanthanoidů.

Moderní technologie nezapomněly ani na lanthanoidy, jež našly uplatnění jako katalyzátory pro petrochemický průmysl a výrobu umělých vláken, materiály v optoelektronice a sdělovací technice, kosmickém výzkumu, medicíně i jinde. Lutecium, kterého je ve vesmíru opravdu málo (jeden atom lutecia připadá na 1000 miliard atomů vodíku), začíná nalézat uplatnění jako materiál pro radiometrické datování. Vyskytuje se v několika izotopech, z nichž radioaktivní izotop s atomovou hmotností 176 (176Lu) má podle nejnovějších měření poločas 37,3 miliardy let. „Luteciové radioaktivní hodiny“ jsou proto vhodné pro datování událostí, které se odehrály v daleké minulosti Země a sluneční soustavy. Metoda najde uplatnění zejména v geologii a astrofyzice.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Chemie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Peníze z chemie, peníze pro chemii

Ondřej Vrtiška  |  16. 7. 2018
Manželé Hana a Dalimil Dvořákovi se seznámili v laboratoři. A nebylo to naposledy, co zaujetí pro organickou chemii ovlivnilo jejich životy i mimo...
Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

Co když se probudí sopky pod antarktickým ledem?

John Smellie  |  16. 7. 2018
Antarktida je rozlehlá pustina pokrytá největším ledovým příkrovem světa, který obsahuje asi 90 % globálních zásob sladké vody. Funguje jako obří...
Ztracený potápník

Ztracený potápník uzamčeno

Josef Lhotský  |  16. 7. 2018
„Konference jsou od toho, abys tam navazoval styky a chlastal,“ řekl mi kdysi… — Povídka proplétající osudy tří velkých postav biologie.

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné