Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Lutecium

Materiál (nejen) pro radiometrické datování
 |  5. 11. 2009
 |  Vesmír 88, 751, 2009/11

Lutecium je měkký, stříbřitě bílý kovový prvek ze skupiny vzácných zemin čili lanthanoidů, jak bývají nazývány podle prvního člena skupiny, lanthanu. Pokud jste o luteciu nikdy neslyšeli, nemusíte se trápit, je opravdu vzácné. Znají ho jen luštitelé křížovek a možná ti, kteří se v mládí naučili říkanku usnadňující zapamatovat si lanthanoidy, jak jdou za sebou v periodické tabulce prvků: laciná cena prasat nedovolila Prometheovi smilnit s Evropou, když Théby dýchaly horkou erotickou tmou ibišku lučního (lanthan, cer, praseodym, neodym, promethium, samarium, europium, gadolinium, terbium, dysprosium, holmium, erbium, thulium, ytterbium, lutecium). Lanthanem tato skupina začíná a luteciem končí. V přírodě se tyto kovy nacházejí jen ve formě sloučenin.

Lutecium objevili před sto lety nezávisle na sobě rakouský mineralog baron Carl Auer von Welsbach a francouzský chemik Georges Urbain. Rakušan jej nazval cassiopium (podle souhvězdí Cassiopeia) a Francouz lutecium (podle latinského pojmenování Paříže – Lutecia). Dvojí pojmenování prvku vyvolalo bouřlivé diskuse, protože ani jeden z objevitelů se svého názvu nechtěl vzdát. Lutecium nakonec zvítězilo a stalo se oficiálním názvem, i když někteří německy mluvící chemici si na to ještě dlouho nemohli zvyknout.

Většina starších učebnic chemie uvádí, že lanthanoidy nemají praktický význam. Na milost byl tenkrát vzat jen kovový cer, z nějž se vyráběly kamínky do zapalovačů. A protože kromě ceru byly v tomto výrobku nepatrně zastoupeny i ostatní lanthanoidy, pro řadu chemiků se kamínky do zapalovače staly levným zdrojem vzácných lanthanoidů.

Moderní technologie nezapomněly ani na lanthanoidy, jež našly uplatnění jako katalyzátory pro petrochemický průmysl a výrobu umělých vláken, materiály v optoelektronice a sdělovací technice, kosmickém výzkumu, medicíně i jinde. Lutecium, kterého je ve vesmíru opravdu málo (jeden atom lutecia připadá na 1000 miliard atomů vodíku), začíná nalézat uplatnění jako materiál pro radiometrické datování. Vyskytuje se v několika izotopech, z nichž radioaktivní izotop s atomovou hmotností 176 (176Lu) má podle nejnovějších měření poločas 37,3 miliardy let. „Luteciové radioaktivní hodiny“ jsou proto vhodné pro datování událostí, které se odehrály v daleké minulosti Země a sluneční soustavy. Metoda najde uplatnění zejména v geologii a astrofyzice.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Chemie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...