Otevřenost instituce, otevřenost budovy

Tradičně pojímaná muzea a galerie, které v našich městech dosud převládají, dokáží málokdy přilákat návštěvníky mimo ustálené kulturní vrstvy. Pokud je přece přilákají, tak svým nápaditým programem, někdy i vhodně voleným marketingem. Stále ale chybí další zásadní složka, tedy soudobé pojetí muzejních prostor. Pro komplexní umělecký nebo informační prožitek není podstatný jen samotný vystavený artefakt a jeho instalace, ale také prostředí, kde se celý program odehrává.

Přestože se v posledních letech podařilo zpřístupnit několik nápaditě adaptovaných historických objektů (například Wannieck Gallery v Brně, Arcidiecézní muzeum v Olomouci nebo DOX v Praze), stále čekáme na reprezentativní novostavbu, která by rázněji vykročila z převládajících muzejních typologií 19.–20. století. Na rozdíl od našeho prostředí představuje soudobé světové dění ve sféře architektury kulturních institucí velmi inspirativní kvas, v němž kromě opulentních kreací nazrávají i stavby experimentálně hledající nové významy a role uměleckých center v městském kontextu.

Jeden z typologicky novátorských projektů byl v letech 1999–2004 realizován podle návrhu ateliéru SANAA (Kazuyo Sejima a Ryue Nishizawa) v Japonsku. Do samého centra Kanazawy – do parkového prostranství obklopeného policejní stanicí, poštou, chrámem a obchody – je vsazen objekt 21st Century Museum of Contemporary Art.

I přes svou geometricky uzavřenou formu se stavba vstřícně otevírá. Tvar kruhu z budovy snímá běžné dělení na hlavní a boční fasády, nemonumentalizuje hlavní vstup. Návštěvník si může vybrat z několika vchodů, aniž je veden po nějaké centralizující linii. Chodec si může jednoduše zkrátit cestu městem skrze útroby galerie. Do dokonalosti jsou dovedeny i takové detaily, jako je vodicí rýha pro slepce, která plynule pokračuje z okolních chodníků přes koridory interiérů zase ven. Komfort zastřešené pasáže, který obvykle poskytují nákupní centra, tady nahrazuje centrum kulturní. Namísto komerční zóny se nabízí, ale nevnucuje bohaté spektrum kulturního vyžití.

Samotné jádro (zpoplatněné účelům galerie, jež je ovšem ve skutečnosti rozdrobena do variabilních místností po celé budově) obklopují porůznu umístěné objemy rozmanitých funkcí, jako jsou vnitřní atria, odpočinková zákoutí, knihovna, dětský koutek, přednáškový sál, restaurace, kavárna nebo obchod s literaturou a designovými výrobky. Skladba jednotlivých prostor je komponována tak, aby navzájem sousedily a netradičními vztahy oslovovaly kolemjdoucí, kteří by jinde jen prošli lhostejně kolem.

Celá struktura je bez vnější okázalosti držena v nízké horizontální úrovni, aby svým měřítkem nevytvářela asociace s ohromující monumentalitou veřejných budov. Nenásilný, jednoduchý výraz stavby bez povrchních náznaků podbízivosti. Transparentnost skleněného pláště, který sjednocuje vnitřní koridory i jednotlivé objemy, také bezprostředně otevírá dění uvnitř pohledům zvenčí a lidé vevnitř si zase mohou připadat jako zahaleni v atmosféře okolního parku. Bělostný odstín stavby, jinak typický pro tvorbu ateliéru SANAA, v tomto případě požadovala kurátorka galerie. Prostá jednobarevnost ale účinně sjednocuje rozmanité segmenty celku.

V případě 21st Century Museum of Contemporary Art nejde o snahu radikálním gestem pozměnit město, ale spíše mu přidat další uživatelský rozměr. Vybudovat vstřícný veřejný prostor, zastřešené kulturní fórum, kde může návštěvník přirozeně vnímat umění ve všech jeho složkách.