Facetotecta: zoodetektivka pokračuje

Před několika lety se ukázalo (viz Vesmír 83, 223, 2004/4), že mořské planktonní „y-larvy“ (známé už více než sto let), k nimž nám chronicky chybějí dospělci, nejsou až taková banalita, jak by se mohlo zdát. Jak morfologie, tak první výsledky molekulární fylogenetiky totiž ukázaly, že jde o mláďata úplně samostatné, unikátní a evolučně izolované skupiny korýšů (Facetotecta), jejichž dospělce je tudíž nemožné nějak realisticky rekonstruovat. Žádní dospělí korýši bez známých larev navíc nikde nepřebývají.

Pohnout s tímto poněkud trapným problémem se pokusila skupina dánských a japonských zoologů pod vedením Henrika Glennera a Jense Høega (viz BMC Evol. Biol. 6, 21, 2008). Chvíli chovali y-larvy na Petriho miskách, a pak jim tam přidali roztoky několika látek, které by mohly vyprovokovat metamorfózu. Úspěšně proběhly pokusy s 20-hydroxyekdyzonem. Výsledky byly mírně překvapivé: larvy se nesvlékly do nějakého ráčka, nýbrž do červovitého či slimákovitého stadia, dlouhého asi třetinu milimetru, bez tělní segmentace, bez končetin, s mimořádně tenkou kutikulou a s degenerovanými svaly i očima. Tohoto tvora autoři pojmenovali "ypsigon" (podle vzoru "kentrogonů" a „vermigonů“ u vzdáleně příbuzných parazitických korýšů kořenohlavců – viz Vesmír 76, 467, 1997/8). Co by se dělo dál, nevíme. V Petriho misce zjevně chyběl další činitel, totiž zvíře, do něhož by ypsigon vlezl.

Výsledky pokusů tedy ukazují, že potomkem y-larev je nějaký endoparazit, což vysvětluje, proč jsme dospělce dosud hledali marně. Protože netušíme, co následuje po ypsigonovém stadiu a kdo je jeho hostitelem (krab? ryba? chobotnice? – korýši dovedou vysávat leckoho), není ani dnes možno pátrání nějak racionalizovat. Moře je koneckonců plné parazitických korýšů a s dosti vysokou pravděpodobností jednou zjistíme, že dospělé facetotekty jsou vlastně známé, ale nevíme to o nich.