Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Jak nezávislá může být Nezávislá energetická komise

 |  11. 9. 2008
 |  Vesmír 87, 570, 2008/9

Rozhodování o energetice je navýsost politickou záležitostí. I když liberální ekonomové doporučují ponechat energetiku neviditelné ruce trhu a soukromým subjektům, neznám vyspělou zemi, kde by stát do energetiky nezasahoval a nekontroloval ji. Vláda, parlament a samosprávy na různých úrovních by měly sloužit občanům, a tedy i zabezpečit pro ně základní potřeby. Dostatek dostupné energie mezi základní potřeby nepochybně patří.

Česká republika zabezpečuje v současnosti poměrně dobře obyvatelstvo energií. Máme dobře koncipovanou přenosovou síť pro elektřinu, jsme tranzitní zemí pro ropovod Družba, máme spolehlivé a moderní jaderné elektrárny v Dukovanech a v Temelíně, máme značné zásoby hnědého uhlí, máme i uranovou rudu. Jak ale vypadá budoucnost naší energetiky? Analýzy ukazují, že budoucnost je méně bezproblémová než současnost. Přenosová síť pro elektřinu je sice dobře vnitřně propojená a kapacitně dostatečná, ale je zastaralá a je třeba do ní ročně investovat nejméně dvě miliardy korun. Je také třeba propojit naši síť daleko lépe s celoevropskou sítí. Ropovod Družba je na některých územích mimo ČR špatně udržován a není jisté, zda se s jeho provozem do budoucna počítá. Jaderná elektrárna v Temelíně je neustálým zdrojem napětí v našich vztazích s Rakouskem. Zásoby hnědého uhlí jsou sice značné, ale těžitelné zásoby jsou omezené a to bude ve skutečnosti jeden z hlavních problémů naší energetiky. Máme sice uranovou rudu, ale to ještě není jaderné palivo. A hlavně: Budeme mít kvalifikované odborníky pro naši budoucí energetiku? Budeme mít výrobně-technické kapacity pro stavbu a provozování nových energetických zdrojů? A k tomu ke všemu přistupují problémy s harmonizací naší legislativy s legislativou EU a s plněním závazků na ochranu životního prostředí.

Začátkem roku 2007 jsem byl pozván premiérem Topolánkem na schůzku s předsedy parlamentních politických stran. Byli tam všichni kromě předsedy ČSSD Jiřího Paroubka. Byl jsem informován o tom, že se parlamentní politické strany dohodly na ustavení odborné komise, která by měla posoudit cesty k zabezpečení české společnosti energií v dlouhodobém výhledu. Byl jsem požádán, abych této komisi předsedal a zajistil její nezávislost. Tato Nezávislá energetická komise (NEK), nebo jak se správně nazývá „Nezávislá odborná komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu“, byla zřízena dne 24. ledna 2007 usnesením vlády č. 77. Politické strany KDU-ČSL, KSČM, ODS a SZ (Zelení) jmenovaly do NEK po dost dlouhé prodlevě a po mých opakovaných urgencích každá dva odborníky v energetice. Se složením NEK jsem byl spokojen, neměl jsem žádné námitky a při následné práci jsem se stále více přesvědčoval o odborných kvalitách členů NEK. Ing. Aleš Doležal, jmenovaný KDU-ČSL, odjel v listopadu 2007 dlouhodobě do zahraničí a já jsem požádal prof. Petra Moose, bývalého ministra dopravy a současného děkana dopravní fakulty ČVUT, aby se k nám připojil. Odborníka na energetiku dopravy jsme nutně potřebovali, protože kvalitní analýza, a zejména prognóza v této oblasti chyběly.

V srpnu 2007 jsem se sešel s předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem a požádal jsem ho, aby také on delegoval do NEK dva odborníky. Přátelsky mi vysvětlil, že nemá nic proti NEK a už vůbec ne proti mé osobě, ale že nevěří, že se NEK dohodne na společném stanovisku, a to zejména pro naprosto rozdílné názory Zelených od ostatních politických stran. Bylo mi jasné, že v tom je hodně pravdy, ale protože jsem svou účast v NEK už přislíbil, chtěl jsem se pokusit o zpracování odborného, neideologického materiálu, jenž by politikům, kteří nakonec budou o energetice rozhodovat, poskytl nezávislou komplexní analýzu naší energetiky s doporučeními pro její budoucí rozvoj. Naději na úspěch mi dávalo to, že politické strany jmenovaly do NEK na slovo vzaté odborníky, kteří přece musí umět přijmout racionální argumenty. Věděl jsem, že mám určitou devizu v tom, že jsem nezávislý na politických stranách. Na druhé straně bylo mou nevýhodou, že já sám nejsem v energetice odborníkem. A proto jsem svou úlohu od samého počátku činnosti NEK bral pouze jako manažerské řízení odborné skupiny. Věděl jsem, že se do odborných otázek nemohu plést.

Už z celé geneze vzniku NEK je jasné, že nemohla být zcela nezávislá ani nepolitická. Nemohu ale říci, že bych se setkal se snahou práci NEK politicky ovlivňovat nebo manipulovat ekonomickými subjekty. Je jasné, že odborníci jmenovaní politickými stranami mají názory těmto stranám blízké. To se nejvíc týká kolegů jmenovaných Stranou zelených, kteří jsou členy této strany a mají na oblast energetiky specificky vyhraněné názory. Mnohé z těchto názorů jsou mi osobně blízké, jiné s nimi však nesdílím.

Metodika práce NEK byla standardní metodikou práce skupiny odborníků zaměřené na řešení konkrétního úkolu. V tomto případě na analýzu dlouhodobých perspektiv energetiky v České republice. Shromáždili jsme relevantní podklady, které byly v ČR k dispozici, zejména ve státní správě. Vytvořili jsme strukturu budoucí zprávy a podle ní jsme oslovili relevantní subjekty v ČR. Objednali jsme si u nich zpracování konkrétních témat. Získané podklady jsme projednali, některé na uzavřených zasedáních NEK, jiné na dvou konferencích (v konferenčním centru Akademie věd v Liblicích a v Městské knihovně v Praze). Postupně jsme dávali jednotlivé analýzy oponovat nezávislým subjektům.

Hned při ustavení NEK jsme se snažili odhadnout, kdy může být vládě ČR předložena závěrečná zpráva. Věděli jsme, že úkol je obtížný svou komplexností, že musíme počítat s dlouhými termíny dodání analýz a oponentních zpráv. Zejména však bylo jasné, že diskuse uvnitř NEK nebudou jednoduché a krátké. Proto byla činnost NEK plánována do konce roku 2008 s tím, že bychom zprávu mohli mít v podstatě hotovou k 30. červnu. V polovině června jsme viděli, že je třeba některé dílčí zprávy oponovat vícekrát a že prostě potřebujeme víc času. Premiér Topolánek s námi souhlasil a dohodli jsme se, že zprávu odevzdáme koncem září a že premiér ustanoví oponentní radu, která závěrečnou zprávu zhodnotí a popřípadě nám doporučí další kroky. Premiér však chtěl, abychom mu k 30. červnu podali zprávu o postupu prací s hlavními závěry, které už byly v té době víceméně definitivní. To se stalo 4. července v Akademii věd. Předtím jsem však poskytl rozhovor deníku E15. Redaktor, který se mnou rozhovor dělal, slíbil, že mi pošle text k autorizaci. To neučinil a uveřejnil i to, o čem jsem předem řekl, že nechci, aby se zveřejnilo před dokončením zprávy. To popudilo místopředsedu vlády a předsedu Strany zelených Martina Bursíka, který mě pozval k diskusi. Zvažoval jsem, zda mám pozvání přijmout, zda to nebude vnímáno jako politické ovlivňování, ale nakonec jsem se roz hodl na diskusi přistoupit. Diskuse byla korektní, některé námitky jsem shledal oprávněné a do průběžné zprávy jsem je zapracoval. Přesto jsem viděl, že Zelení nejsou s výsledky, k nimž NEK dospěla, spokojeni. Musím proto velmi ocenit postoj členů NEK Edvarda Sequense a Vladimíra Vlka, jmenovaných Stranou zelených, kteří v komisi setrvali a dále v ní pracují i přesto, že některé závěry NEK neodpovídají jejich představám. Na druhé straně ale jiné závěry neodpovídají představám jiných členů NEK.

Práce NEK nyní finišuje a zdá se, že dospějeme ke shodným stanoviskům v mnoha oblastech, kde jsem v to ani nedoufal. Za největší úspěch považuji už to, že se komise nerozpadla a že zpracovala témata, dosud opomíjená, například problematiku budoucnosti našeho teplárenství a zásobování teplem, dopravy a náhrad hnědého uhlí. Ačkoliv jsem neodborník v energetice, nelituji své práce v NEK. Hodně jsem se od členů NEK dozvěděl. Problematika energie mě velmi zaujala. Domnívám se však, že by měla být ustavena zcela nezávislá nevládní komise, například při Akademii věd nebo při ČVUT, která by reagovala na rychle se měnící podmínky v energetice. Akademie věd a ČVUT se dnes snaží získat finanční prostředky na založení Institutu aplikovaných věd, kde by se problematika energetiky, zejména té budoucí, komplexně řešila. Myslím, že by právě takovýto institut měl být v otázkách energetiky našimi politiky konzultován.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Energetika
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Václav Pačes

Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc., (*1942) vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě v Praze. V Ústavu molekulární genetiky AV ČR studuje strukturu genomů. Je zakládajícím členem Učené společnosti ČR. (e-mail: vaclav.paces@img.cas.cz)

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...