Před tabulí, za tabulí…
Na školu přišel mladý učitel. Starý kolega se ho zeptal: „Co tu budete dělat?“
„Učit,“ řekl samozřejmě učitel.
„A co budou dělat vaši žáci?“
„Učit se!“ odpověděl on trochu překvapeně, že dostává tak naivní otázky.
Na začátku dalšího školního roku se hovor opakoval. „Co budete dělat letos?“
„Učit učit se!“ vyhrkl horlivě mladý kantor. „Je to hrozné, ale já jsem zjistil, že mí žáci nemají žádné studijní návyky! Nebaví je látka, chybí jim píle a vůbec nedávají pozor. Nejdřív je musím naučit, jak se vlastně učit, a teprve pak bude mít moje práce výsledky.“
Po roce se oba sešli znovu. „A co máte v plánu tento rok?“
„Učit se učit,“ vzdychl mladý muž. „Učit je těžší, než jsem si kdy myslel. Neumím zaujmout své žáky ani v nich vzbudit radost z poznávání. Sám se toho musím ještě mnoho učit.“
„Vítám Vás mezi učitele,“ řekl kolega.
17. veřejná beseda Třetí dimenze • Český rozhlas Leonardo, Lidová univerzita MK v Praze, Vesmír • Městská knihovna v Praze • 18. června 2008 • hosté: PhDr. Ondřej Hausenblas (Pedagogická fakulta UK v Praze), PhDr. Emilie Kostrbová (Gymnázium Bučovice, absolutní vítězka ankety Zlatý Ámos 2008), Mgr. František Prokop (ředitel ZŠ Táborská – fakultní školy Pedagogické fakulty UK v Praze) • moderátor Robert Tamchyna (Český rozhlas Leonardo) • záznam: www.rozhlas.cz/leonardo/portal, klikněte postupně na POŘADY – Třetí dimenze – Učit se učit – Záznam diskusního večera – DOWNLOAD (pro stažení) nebo STREAM (pro poslech).
„Víme, že vzdělání je důležité, ale jeho obsahem ani formou si tak úplně jisti nejsme. Jaká je vlastně česká škola 21. století? Vítězí dnes moderní světové trendy, nebo česká tradice? A co to vůbec ta tradice je? Jsou důležitá fakta, nebo nás zajímají více emoce a souvislosti?“ Přibližně těmito slovy otevřel besedu Robert Tamchyna. Nechci a nebudu uvádět její doslovný autorizovaný záznam, jen připomenu několik myšlenek, které mě zaujaly.
Ondřej Hausenblas: Vzdělávání je hrozně složitá věc, možná hlavní problém je, že si mnozí z nás myslí, že tomu rozumějí, protože chodili do školy… Děti se opravdu hodně změnily, a není to jenom tím, že tu najednou máme postpubertální žáky, kteří žili celý život ve svobodě, ať už je jakákoli… Hrozně moc se nám změnil svět a bude dál velmi proměnlivý…
Emilie Kostrbová: Když poslouchám své kolegy, kteří učí na základní škole, mám čím dál tím větší pocit, že jsou krotitelé a jejich základním úkolem je děti v hodině zvládnout, a teprve potom je něco naučit. […] Pořád se mluví o právech dítěte – to je sice velice důležitá nezpochybnitelná věc – ale děti získaly pocit, že jsou nedotknutelné, že si můžou dovolit úplně všechno…
František Prokop: Žáci, rodiče i škola jsou součástí jednoho světa, který se nějak vyvíjí, nějakým způsobem žije. Pevně věřím, že škola je opravdu to místo, kde zůstávají a jsou živé hodnoty, s kterými se leckdy žák nemusí setkat ve své rodině nebo ve svém okolí. Nechci říkat, že škola má být laboratoř, jakási chráněná dílna. Musí zůstat otevřená vlivům okolí, aby děti dokázaly vnímat svět, aby na něj dokázaly reagovat, ale přesto pořád doufám, že škola bude v něčem jiná, v něčem lepší, protože jinak bych asi musel ztratit víru ve smysl vzdělávání.
Následující večer Třetí dimenze se bude konat 17. září 2008 v malém sále Městské knihovny v Praze a bude se diskutovat energetická politika České republiky, sledujte prosím www.vesmir.cz a www.rozhlas.cz/leonardo.
Ke stažení
článek v souboru pdf [203,68 kB]
O autorovi
Stanislav Vaněk
Doporučujeme
Se štírem na štíru
Ustrašená společnost 
