Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Karel Marx a rasizmus

Nedůslednost, provincionalizmus, xenofobie
 |  8. 5. 2008
 |  Vesmír 87, 326, 2008/5

Hovořit o Karlu Marxovi jako o rasistovi zavání buď škodolibou radostí z intelektuální nedůslednosti zmíněného myslitele, nebo historickým paradoxem. Marxisté, kteří se hlásili k univerzalistickému a emancipačnímu programu osvícenství, vystupovali proti partikularistické rasistické ideologii, jejíž stoupenci se snažili ospravedlnit sociální hierarchii a vrozenou nerovnost mezi lidmi biologickými argumenty. Marxovi dědicové usilovali o „osvobození“ lidstva jako celku a odmítali výlučná privilegia „rasově nadřazeného“ národa, třídy nebo kasty. Komunistická idea proletářské revoluce byla odlišného řádu než nacistický program rasové genocidy.

Nákaza rasovými stereotypy

Můžeme Karla Marxe a jeho přítele Bedřicha Engelse označit za rasisty? Mnohé citáty z jejich korespondence a spisů tomu nasvědčují. Nesmíme ovšem zapomínat na skutečnost, že v druhé polovině 19. století, kdy vyvrcholila imperiální moc Západu, pronikla rasistická klasifikace a ideologie do rétoriky vzdělaných vrstev většiny zemí Evropy a Severní Ameriky a – jak poznamenala Hannah Arendtová – stala se integrální součástí západních věd o člověku. Bylo by dosti obtížné nalézt v této době badatele nebo spisovatele, který zůstal vůči nákaze rasovými stereotypy zcela odolný, a Marx nepředstavoval žádnou výjimku.

Karel Marx nebyl systematickým rasovým myslitelem typu Arthura de Gobineaua, Roberta Knoxe nebo Victora Courteta, kteří učinili z rasy ústřední motiv svých historických nebo politických vizí. Vstřícnost a časté užívání šovinistických a rasistických tezí svědčí s největší pravděpodobností o jeho neschopnosti vidět za hranice industriální a urbanizované západní společnosti, kterou nikdy za svého života neopustil a jejíž mnohé předsudky a omyly sdílel. Karel Marx byl z geografického a kulturního hlediska provinčním myslitelem, jehož přímá zkušenost se omezovala na německou jazykovou oblast, Anglii, Belgii a Francii, a to především na městské prostředí. Zcela postrádal pochopení pro rozmanitost lidské sociální a kulturní existence a nezajímal se o lidovou kulturu, mytologii nebo mimoevropské civilizace, které mu splývaly v neurčité kategorii „orientální despocie“. Kolonializmus v zásadě schvaloval a zrušení otroctví podporoval vlažně a s výhradami.

Lassalle Marxovi trnem v oku

Největší rezervoár rasistických a antisemitských výroků a výpadů nalezneme především v Marxových a Engelsových polemických spisech a korespondenci. Jejich zmínky o původních obyvatelích subsaharské Afriky (které označovali hanlivým výrazem niggers) jsou bez výjimky znevažující; Afričané údajně ustrnuli v přírodním stavu primitivního divošství; neznají písmo, dějiny, opravdové náboženství ani jakoukoliv formu civilizovaného života. Své pohrdání Simónem Bolívarem zdůvodnil Marx zmínkou o černošské krvi, která kolovala v žilách jihoamerického vůdce. Trnem v oku byl Karlu Marxovi zejména jeho velký soupeř v čele německého dělnického hnutí Ferdinand Lassalle. V dopise Engelsovi z července 1862 Karel Marx uvedl, že tvar Lassallovy lebky a typ vlasů svědčí o tom, že jeho předci byli černoši, kteří se připojili k Mojžíšovým Židům během exodu. Nathaniel Weyl, autor knihy o Marxových a Engelsových sklonech k rasizmu, k tomu poznamenal, že pokud bychom přistoupili na tuto „antropologickou“ hru, pak je třeba dodat, že Ferdinand Lassalle byl soudě podle dochovaných fotografií vyloženě „nordický typ“, zatímco Karel Marx si kvůli svému vzezření vysloužil během univerzitních studií přezdívku „Maur“. 1) Je tedy sporné, kdo z obou zmíněných vyhlížel více „europoidně“ a kdo „negroidně“

S Marxovým sociálním programem do značné míry souzněl antisemitizmus, přičemž vlastní židovský původ pokládal za osobní stigma. Obdobně jako mnozí konzervativní i socialističtí autoři považoval Karel Marx Židy za zosobnění kapitalizmu a modernity. Pravděpodobně by souhlasil s francouzským katolickým spisovatelem Georgesem Bernanosem, že zrušení ghett a občanské zrovnoprávnění Židů vpustilo do tradiční harmonické stavovské společnosti virus nešvarů a konfliktů moderní civilizace.

Proletářská revoluce a etnická genocida

Marxova vize všeobecné proletářské revoluce a diktatury často souvisela s etnickou genocidou namířenou proti „kontrarevolučním národům“, mezi něž zahrnoval především Čechy (kteří „zradili“ německou revoluci z roku 1848), Chorvaty, Řeky a Srby. Koncem čtyřicátých let 19. století propagoval Karel Marx na stránkách listu Neue Rheinische Zeitung sjednocení Německa a následné tažení proti Rusku. 2) O dvacet let později naopak varoval před spojenectvím mezi Francií a Ruskem, které by podle jeho názoru vyústilo do skutečné „rasové“ války proti Germánům. 3)

V roce 1866 Karel Marx, který se na rozdíl od Bedřicha Engelse příliš neorientoval v dobové antropologické a etnologické literatuře, konečně nalezl svého „Mistra“, jenž jej měl zasvětit do tajů rasového myšlení. Byl jím jeho vrstevník, francouzský architekt, etnolog a cestovatel Pierre Trémaux (1818–1895). Tento ambiciózní polyhistor se ve čtyřicátých letech 19. století zúčastnil na základě pověření egyptského vládce Muhammada Alího Paši expedice podél toku Nilu do Súdánu a Etiopie. Jeho cenná geografická, etnografická, přírodovědná a geologická pozorování a pozdější archeologické vykopávky v Malé Asii mu získaly jistou proslulost a místo zahraničního člena Moskevské akademie věd. Pierre Trémaux následně uveřejnil kontroverzní díla, v nichž se pokusil překonat jak Charlese Darwina, tak Isaaka Newtona, což jej ve francouzské akademické komunitě zcela diskreditovalo. Karel Marx byl však jeho učením nadšen.

Trémauxova „kvalita rasy“

podle geologického podloží Pierre Trémaux byl přesvědčen o tom, že existuje přímý vztah mezi geologickým složením určitého území a kvalitou lidské rasy, která je obývá. Geologicky mladé regiony rodí rasy vitální a dynamické, zatímco archaická podloží vytvářejí rasy podřadné a neschopné civilizačního vzepětí. Z tohoto důvodu se v údolích Alp a Pyrenejí setkáváme na prastarých žulových masivech s kretenizmem. Laponci, nejpodřadnější lidská populace vůbec, obývá proterozoický masiv v severní Skandinávii. Konzervativní sklony obyvatel Bretaně, kteří hájili se zbraní v ruce ancien régime, vyplývají údajně z geologické stavby poloostrova. Irové, kteří se nechali Angličany vytlačit na prvohorní vrstvy, poklesli na úroveň australských domorodců. Rozsáhlé archaické roviny východní Evropy jsou odpovědné za zaostalost ruského národa. Rovněž podřadnost Čechů a Srbů je podle Trémauxe podmíněna geologickým faktorem, stejně jako civilizační vitalita a zdraví Maďarů žijících na geologicky mladém území. Třetihorní a kvartérní geologické formace umožňující vznik nejrozvinutější civilizace se nalézají na západě a jihu Evropy – ve Francii, Itálii, Řecku, části Německa, jihovýchodní Anglii a východním Španělsku.

Vliv psychoanalýzy?

Bedřich Engels nesdílel Marxův entuziazmus. V dopise z 2. října 1866 označil Trémauxovy argumenty za směšné a ironicky se zeptal, proč oni dva s Marxem, kteří vyrostli v Porýní na starých devonských vrstvách, nejsou idioty? 4) Marx sice s Engelsem nesouhlasil, ale v další korespondenci se této problematice již nevěnoval. Marxovo tápání v případě rasové ideologie zřejmě způsobilo, že mnozí marxisté, například Georges Vacher de Lapouge, náleželi k zastáncům nadřazenosti árijské rasy a eugeniky. Pravděpodobně teprve vliv Freudovy psychoanalýzy a Frankfurtské školy ve dvacátých a třicátých letech 20. století definitivně znemožnil alianci mezi rasovou ideologií a marxizmem, které na čas otevřela cestu intelektuální nedůslednost, provincionalizmus a xenofobie v díle Karla Marxe.

Literatura

Bernanos Georges: La France contre les robots, Livre de Poche, Paris 1973
Tremaux Pierre: Origine des espčces et de l’homme avec les cause de fixité et de transformation et principe universel du mouvement et de la vie ou loi des transmissions de force, Auteur, Paris 1878
Weyl Nathaniel: Karl Marx: Racist, Arlington House, New York 1979

Poznámky

1) Weyl Nathaniel, 1979, s. 72.
2) Weyl Nathaniel, 1979, s. 111.
3) Weyl Nathaniel, 1979, s. 23.
4) Weyl Nathaniel, 1979, s. 135–136.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Antropologie

O autorovi

Ivo T. Budil

Prof. RNDr. Ivo T. Budil, Ph.D., DSc., (* 1965) vystudoval Přírodovědeckou a Filozofickou fakultu UK. V letech 1999 až 2005 byl děkanem Fakulty filozofické ZČU. Nyní na této fakultě vede katedru historických věd; zabývá se především dějinami západních věd o člověku. Je autorem knih Zakladatelé Západu a poslední člověk (2007), Zrození moderní rasové teorie: Život a dílo Victora Courteta (2005), Za obzor Západu (2. vydání 2007), Válka Zuluů (2006), Mýtus, jazyk a kulturní antropologie (4. vydání 2003), Od prvotního jazyka k rase (2002), Jitro Árijců (2009), Úsvit rasismu (2013).
Budil Ivo T.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné