Desatero v češtině

Pojetí morálky v České republice dosud čerpá z židovskokřesťanské kultury, jejímž pilířem je Desatero přikázání. Víme ale, co se za jednotlivými zákazy skrývá?

Zatímco nezabiješ či nepokradeš jsou naprosto srozumitelné, přikázání týkající se zákazu smilnění je diskutabilní nejen pravopisně, ale i významově: podle jedněch zní nesesmilníš, podle druhých nezesmilníš (Naše řeč 90, 105, 2007/2). Kdybychom byli důslední, pak první verzi můžeme vyložit jako zákaz jednorázového „úletu“ (tak je to psáno i chápáno ve všech překladech Bible), kdežto druhou verzi jako zákaz nevratného jedincova zesmilnění, tedy jeho totální proměny v smilníka. Pozoruhodné je, že „zesmilniti (dok. k smilniti)“ jsem našla již ve 4. dílu Slovníku spisovného jazyka českého z r. 1971, byť s poznámkou „dříve psáno a vyslovováno též sesmilniti“. Dříve asi byla jiná doba.

Odborník na slovotvorbu by jistě namítl, že můj výklad trochu kulhá: zesmilnit znamená spíše učinit smilným druhého, na rozdíl od zesmilnět – stát se smilným sám. Úplně sám to ale nedokáže nikdo – a kdo z těch dvou za to mohl, to už v učebnicích češtiny nenajdeme.