Metrologie ad absurdum

David Sharp se v časopise Lancet zamýšlí nad jednotkami používanými ve vědě. Vskutku „pravé vědecké poznání“ začalo, až když se věci a děje začaly měřit. Je s tím potíž. Ani ten platinoiridiový standardní kilogram, uchovávaný poblíž Paříže, prý nemá úplně stálou váhu a s metrem je tomu podobně. Existují ale jednotky dávno opuštěné nebo bizarní a těch je v článku celá tabulka. Jednotkou krásy je „minihelen“, busta krásné ženy, kdysi umisťovaná na přídích lodí. Sláva má jednotku warhol, podle jedné Warholovy průpovídky. Pálivost má jednotku scoville, odpovídající jistému množství chili. Zanikl starý ruský pud (16,38 kg) i roztoč (mite – 3,24 mg). Zato jednotkou objemu je sydharb čili kapacita přístavu v Sydney. Vrcholu to dosahuje u finské jednotky pro délku zvané poronkusema, což je vzdálenost (asi 7,5–10 km), kterou ujdou sobi, než se zastaví a močí. Finští studenti prý o víkendech hrají hru poronkusema posilněni alkoholem, ta vzdálenost se ovšem snižuje, protože alkohol je močopudný. V každém případě je měření všeho druhu podstatou vědy – článek je vlastně recenzí knihy A. Ro binsona: The Story of Measurement, London, Thames and Hudson 2007. (Lancet 371, 371, 2008)