Odstraňte ploty!

Vidloroh (Antilocapra americana) patří k typickým zvířatům Severní Ameriky. Při útěku dosahuje rychlosti až 90 km za hodinu a rychlostí 65 km za hodinu uběhne vzdálenost 8 kilometrů. To z něj činí nejrychlejšího savce amerického kontinentu a jednoho z nejrychlejších savců vůbec.

Počet vidlorohů za dobu působení člověka v Severní Americe značně poklesl. Z původních 30–60 milionů kusů zbývá nyní asi 1 milion. Stádo, které žije v Yellowstonském národním parku, čítá asi 300 kusů. Poslušen svého instinktu tento pozoruhodný sudokopytník každý rok migruje mezi oblastmi letního a zimního výskytu, vzdálenými od sebe desítky kilometrů. Jeho dávné cesty ovšem čím dál víc narušují překážky vytvořené lidmi (ploty, pole a nově vznikající osady). Zvláště na severní hranici parku je situace vážná, zde při překonávání překážek kopytníci často hynou. Vinou izolace v parku a neutěšeného stavu v místech zimního výskytu mohou být vidlorohové snadno ohroženi také nemocemi, tužší zimou či příbuzenskou plemenitbou. Proto je potřeba jim umožnit migraci a kontakt s jinými stády.

Ačkoliv vidlorohové neumějí překážky přeskakovat, jsou schopni při dostatečném prostoru plot podlézt. Ochranáři se snaží nyní najít možnosti jak se domluvit s místními farmáři a úředníky, aby měla zvířata zajištěnu cestu přes soukromé pozemky a mohla putovat dál na sever. Snaží se např. přesvědčit farmáře, aby vyměnili staré ploty s ostnatým drátem za nové, které by vidlorohové uměli podlézt. Pro farmáře jsou vidlorohové poměrně sympatická zvířata, která jim na rozdíl od yellowstonských vlků a jelenů wapiti nepůsobí takové škody, a tak bude snad domluva možná.

Překážky v migraci nejsou jen problémem vidlorohů, i ostatní migrující zvířata (např. velcí kopytníci v afrických savanách, antilopa čiru neboli orongo v tibetských stepích, sob karibu v arktických tundrách) to mají stále těžší. (National Parks Magazine, Winter 2008, NPCA)