Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Pavoukům škodí jeleni a chutná nektar

 |  4. 12. 2008
 |  Vesmír 87, 826, 2008/12

Laboratorní biologové obvykle studují jen svých pár oblíbených modelových druhů, naproti tomu ekologové často popisují společenstva s velkým počtem druhů, které musejí znát. I jejich výzkumy jsou však taxonomicky omezené a málokdy narazíme na tým, který by v přírodě studoval zároveň řekněme aktivitu savců a pavouků. A právě to nedávno udělal jeden japonský tým.

Přítomnost vyššího počtu jelenů sika znamenala méně pavouků stavějících si sítě v bylinném podrostu jak kryptomériového, tak listnatého lesa. Nedělo se tak zřejmě kvůli tomu, že by jeleni přímo rozbíjeli pavoukům jejich sítě, ale proto, že část trávy vypásli a pavoukům nezbylo pro stavění sítí dost vhodných míst. Zvlášť silně byli postiženi kleptoparazitičtí pavouci, kteří kradou kořist v cizích sítích, a naopak snovačky se svými prostorovými sítěmi jen nepatrně. Spolu s počtem jedinců klesal i počet druhů pavouků v lesích hojně obývaných jeleny.

Pavouci stavějící si sítě téměř na zemi mezi opadankou v kryptomériovém lese byli hojnější a v listnatém lese druhově bohatší v přítomnosti jelenů. Řidší bylinný kryt létajícímu hmyzu dovolil, aby se v hojném počtu dostal až na zem, k pavoukům. Početnost těchto pavouků také vzrůstala s tloušťkou vrstvy opadanky, na což ovšem jeleni nemají vliv.

Několik čeledí pavouků, kteří si nestavějí sítě, ale kořist pronásledují, překvapivě získává část živin z květů a mimokvětních nektarií rostlin. Dřívější náhodná pozorování byla nedávno experimentálně ověřena v Texasu na bavlníku, který má oba typy nektarií. Pomocí anthronového činidla prokázali přítomnost fruktózy, kterou lze těžko získat z jiného potravního zdroje, u 25 % dospělých zápřednic Cheiracanthium inclusum a šplhalek rodu Hibana, u 40 % běžníků a 30 % paslíďáků. Samice holdovaly nektaru častěji než samci, mláďata pak asi dvakrát méně než dospělí. Naopak žádné stopy fruktózy nebyly nalezeny u slíďáků, kteří lezou raději po zemi než po rostlinách.

U šplhalek bylo po pozření kapičky nektaru zjištěno dokonce zvláštní chování. Pavouk dále neběžel přímo, ale slídil v blízkosti vypité kapičky, aby našel další. Přitom byl schopen zapamatovat si vůni pozřeného

nektaru a novou kapku vyčenichat.

V laboratoři se to potvrdilo pomocí roztoku cukru s vanilkou. (Environmental entomology 37, 938–946 a 996–1002, 2008/4; Entomologia experimentalis et applicata 127, 64–71; 2008/1)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Oldřich Nedvěd

Doc. RNDr. Oldřich Nedvěd, CSc., (*1965) vystudoval entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Na Přírodovědecké fakultě JU vyučuje zoologii bezobratlých. V Entomologickém ústavu BC AV ČR, v. v. i. v Českých Budějovicích se zabývá ekofyziologií hmyzu.

Doporučujeme

Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...
Hranice svobody

Hranice svobody uzamčeno

Stefan Segi  |  4. 12. 2017
Podle listiny základních práv a svobod, která je integrovaná i v Ústavě ČR, jsou „svoboda projevu a právo na informace zaručeny“ a „cenzura je...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné