Aktuální číslo:

2022/11

Téma měsíce:

Cytoskelet

Fabulace, komplot a lež

 |  6. 11. 2008
 |  Vesmír 87, 735, 2008/11

…lidé jsou patrně jediní živočichové, kteří mohou mít vzpomínky na věci, jež se nikdy nestaly.

R. Powers

Nedávno vyšel v českém překladu velmi zajímavý román R. Powerse „Stopy paměti“. 1) Děj se odvíjí na pozadí případu poměrně vzácné neurologické poruchy (Capgrasova syndromu 2) ). Protagonista (Mark) po zranění mozku následkem autonehody ztrácí schopnost a ochotu rozpoznat emočně blízkou osobu, v tomto případě svou vlastní sestru (Karin). Jinak se mu vrátí nejen všechny kognitivní schopnosti, vnímání, paměť, logika atd., ale i běžné emoce. Jediná výjimka: ta žena, co se o něj tak pečlivě po celé dny stará a tvrdí, že je jeho sestra, nemůže být – prostě není – jeho sestrou. Pravou sestru podle něj určitě někdo unesl, pečlivě před ní utajil Markovu nehodu (jinak by tu už byla) a místo ní k němu poslal jakousi „falešnou Karin“, aby roli Karin hrála. 3) Tuto dvojnici někdo musel pracně vyhledat, aby se pravé Karin dokonale podobala vzhledem i chováním, a nahustit jí do mozku obrovskou spoustu podrobností o jejich předchozím životě.

Této poruše můžeme rozumět takto: ztrátu emočního vztahu k milované sestře si Marek mimovědomě, ale „logicky“ musí nějak odůvodnit. Jediná možnost: prostě to není a nemůže být jeho opravdová sestra. Hned se ovšem objeví otázka (už uvědoměná): Proč se falešná Karin tolik podobá jeho skutečné sestře a jak je možné, že toho o ní a o něm tolik ví? Tu se plně rozvine fabulace, známá schopnost provázející řadu neurologických a psychiatrických poruch. Člověk má obrovský talent si pohotově domýšlet a dovymýšlet umělé konstrukce, nalézat pro ně jakousi partikulární „logiku“, a navíc (a to hlavně) jim slepě věřit a nepřipouštět alternativní možnosti (třeba náhodu). V případech, které neurologie považuje za patologické, se mluví o paranoidním myšlení.

Dříve či později narazí fabulátor na nesrovnalost s okolním světem, tu si však ihned dokáže opět vyložit v rámci svých dosavadních jistot; prostě si je doplní, opět „logicky“, o další jistoty – tím si ty prvé jen upevní. Čím inteligentnější fabulátor, tím důmyslnější fabulace. A nejde-li to jinak, dá se vše svést na nějaký grandiózní, záměrný a dobře utajený komplot. Například na nějakou tajnou a mocnou spikleneckou organizaci s neomezeným, ale neviditelným vlivem. Její nástrahy mohou vysvětlit vše.

Nutno si uvědomit, že fabulace není lež. Často se nám totiž stává, že pouhou nepravdu (tvrzení, které je nepravdivé v našich očích) nerozlišujeme od lži (která je nepravdivá vědomě, a tudíž úmyslně). Má-li lež krátké nohy, o fabulaci to jaksi neplatí.

Slovům jako „fabulace“ a ještě víc „komplot“ či „lež“ bezděčně přiřazujeme negativní znaménko. Jako bychom zapomněli, že fabulace (a tudíž v jistém smyslu i lež) jsou velice prospěšné pro naše vnímání světa. Díváme se například kolem sebe a věříme, že vidíme přesně to, co si myslíme, že vidíme. 4) Je to díky tomu, že vše, co v obrazu na sítnici oka chybí, je přebytečné či je zcela jinak, to vše si mozek či nevědomé procesy v něm pohotově doplní, uhladí, domyslí – dofabulují, aby nám svět dával nějaký smysl. „Pravda o světě“ je něco velmi ošidného, pokud se nad tím zamyslíme trochu hlouběji.

Teď mě improvizovaně napadá: Zdalipak by se také ve vědě nedalo mluvit o něčem, co je podobné fabulaci? Zkusme to – nejprve s oním negativním znaménkem. Asi si myslíte, že mi půjde o neověřenost, spekulativnost a třeba i nepravdivost konstrukcí. Nikoliv – za chvíli řeknu proč. Jako negativní chápu něco jiného: onu pevnou víru v již vyfabulované jistoty a slepotu k alternativním možnostem, spojenou s nechutí se výchozími fundamenty nějaké vědy vůbec zabývat (co kdyby se tyto jistoty zhroutily?!). Lee Smolin se ve své knize „Fyzika v potížích“ 5) podobným problémům vědy obšírně věnuje na příkladu kvantové fyziky a teorie strun. Příčiny a důsledky stopuje až k zaběhaným praktikám ve vědní politice.

V dnešní fyzice se dle Smolina přehlíží, podceňuje důležitá úloha vizionářů 6) – tvůrčích, talentovaných buřičů, kteří jsou (zajisté jen vzácně) schopni otřást fundamentálními jistotami rutinní vědy. A tu jsme již u slíbeného pozitivního pojetí fabulace ve vědě. Produktem fabulace není lež, jak jsem poznamenal (ale ani pravda, protože pravda je ošidná, jak jsem rovněž poznamenal). V jistém smyslu bychom o vědecké fabulaci mohli mluvit stejně jako o spekulativním myšlení, a pokud bych to měl nějak odlišit, zdůraznil bych u fabulace dvě fáze: nejdřív odvážný a zpravidla nevítaný zásah do samých základů a jistot dané vědy (spekulace v ostřejším slova smyslu), a poté inteligentní a důmyslné rozvíjení důsledků onoho zásahu, hledání a řešení nesrovnalostí, které se mohou vyskytnout a které popřípadě mohou zpětně ovlivnit směr zásahu. Pokud se to ovšem nezvrátí v onu slepotu, zmíněnou výše.

Někde jsem četl, že Hawking by byl rád, kdyby se existence Higgsova bosonu neprokázala. Zhroutil by se standardní model a fyzika by musela revidovat své základní jistoty. Neživím se fyzikou, ale myslím, že by mě to také potěšilo.

Poznámky

1) Orig. The Echo Maker, New York 2006, přeložila P. Diestlerová, Odeon, Praha 2008.
2) Jméno dle francouzského psychiatra Josepha Capgrase (1873–1950), který tuto poruchu popsal r. 1923. Více viz Wikipedia, „Capgras delusion“.
3) Odolal jsem svodu nazývat ji „figurantkou“.
4) Srov. můj úvodník ve Vesmíru 75, 3, 1996/1.
5) Vyjde v nakladatelství Dokořán počátkem roku 2009. Ukázka z knihy je v tomto čísle na s. 783.
6) V orig. „seers“.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Anorganická chemie
RUBRIKA: Úvodník

O autorovi

Ivan M. Havel

Doc. Ing. Ivan M. Havel, CSc., Ph.D., (11. 10. 1938 – 25. 4. 2021) po vyloučení z internátní Koleje krále Jiřího pro „buržoazní původ“ dokončil základní školu v Praze a poté se vyučil jemným mechanikem. Později však večerně vystudoval střední školu a večerně také automatizaci a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT (1961–1966). V letech 1969 až 1971 postgraduálně studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. Po návratu se v Ústavu teorie informace a automatizace ČSAV zabýval teorií automatů. Z politických důvodů musel ústav v roce 1979 opustit a až do roku 1989 se živil jako programátor v družstvu invalidů META. Nespokojil se však s prací pro obživu. Organizoval bytové semináře, věnoval se samizdatové literatuře. Po sametové revoluci od listopadu 1989 do června 1990 působil v Koordinačním centru Občanského fóra. V polovině roku 1990 se stal spoluzakladatelem a prvním ředitelem transdisciplinárního pracoviště Centra pro teoretická studia UK a AV ČR. Nadále se zabýval kybernetikou, umělou inteligencí a kognitivní vědou, v souvislosti s transdisciplinaritou jej zajímala komplexita, emergentní jevy, vznik vědomí. V roce 1992 se habilitoval v oboru umělá inteligence. Do roku 2018 přednášel na MFF UK. Od srpna 1990 do konce roku 2019 byl šéfredaktorem časopisu Vesmír. Stejně jako v CTS i zde svou zvídavostí i šíří zájmů propojoval vědce, filosofy, umělce. Editoriály, které psal do Vesmíru, daly vznik knihám Otevřené oči a zvednuté obočí, Zvednuté oči a zjitřená myslZjitřená mysl a kouzelný svět. (Soupis významnějších publikací)
Havel Ivan M.

Doporučujeme

Léčba před narozením

Léčba před narozením audio

Jaroslav Petr  |  17. 11. 2022
Smrtelnou, dědičnou Pompeho chorobu, které těžce postihuje už novorozence, léčili lékaři ještě před narozením dítěte tak, že postiženému plodu...
Mentální anorexie a mikrobiom

Mentální anorexie a mikrobiom

S pozměněným či nepříznivým složením mikrobioty dnes spojujeme nejrůznější onemocnění. Dysbióza se popisuje u idiopatických střevních zánětů,...
Vojna proti ukrajinskej kultúre

Vojna proti ukrajinskej kultúre uzamčeno

Roman Liubun  |  31. 10. 2022
Ako ospravedlnenie svojich plánov na ovládnutie Ukrajiny predniesol Vladimír Putin 21. februára tohto roku krátku „prednášku“ z histórie. V jeho...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné