Kipundži – stromový pavián?

Objev kipundžiho v roce 2005 byl zoologickou senzací. Nejenže se podařilo objevit i vzhledově odlišný druh opice, navíc k tomu došlo v poměrně dobře prozkoumané Tanzanii. Pro odborníky bylo kromě vlastního objevu zajímavé i to, že byl popsán jen na základě fotografie, což kupodivu mezinárodní komise pro zoologické názvosloví posvětila (pro popis správně má být k dispozici typový exemplář v muzeu či veřejně přístupné sbírce). Další rozruch způsobilo o rok později (2006) zařazení tohoto primáta do samostatného nového rodu. ¹⁾ Stalo se tak hlavně díky tomu, že se zoologům dostal do rukou uhynulý jedinec, a tak mohlo být provedeno morfologické srovnání a pilotní molekulární analýzy.

Výzkum ukázal, že kipundži není příbuzný s mangabeji rodu Lophocebus, jak se původně kvůli jeho způsobu života a vzhledu předpokládalo, ale s paviány. Není ale sesterský se všemi „paviány“ (včetně býložravé etiopské dželady), blízce příbuzný je jen vlastním paviánům (rodu Papio). Protože není příbuzný mangabejům a v řadě aspektů se liší i od paviánů, dočkal se přejmenování z Lophocebus kipunji na Rungwecebus kipunji. Někteří odborníci s tímto verdiktem nesouhlasili, a proto byly nedávno provedeny molekulární analýzy na více mitochondriálních a jaderných genech. Jejich závěry jsou stejné jako ty předchozí.

Rungwecebus je sesterský rodu Papio, a nikoli mangabejům rodu Lophocebus. Je otázka, zda by neměl být zařazen rovnou do paviáního rodu Papio, ale spíše ne, neboť se od nich dost liší. Je celkově menší, vyznačuje se menší pohlavní dvojtvárností, má krátký čumák, některé odlišné lebeční znaky, specifické hlasové projevy, a hlavně je vázán na pralesy a stromový způsob života. Je to vlastně ale jen akademická otázka. Podstatné je, že kipundži je opravdu podivné zvíře – stromový pavián vypadající jako jedna linie mangabejů. Nepochybně nám může pomoci doplnit představu o evoluci paviánů.

Když byl popisován, jeho početnost se odhadovala na nějakých 250 až 500 jedinců. Dnes však již máme díky cílenému výzkumu přesnější čísla, a tak víme, že ve skutečnosti jich bylo napočítáno až 1117. Mohli bychom jásat nebýt toho, že jde o pouhých 38 tlup, které jsou od sebe často značně izolovány rozdrobením pralesů. Je otázka, jestli v důsledku odlesňování, zakládání nových políček a pytláctví o tyto unikátní primáty časem nakonec nepřijdeme. (Science 312, 1378–1381, 2006; Molecular Phylogenetics and Evolution, doi: 10.1016/j.ympev.2008.04.031, 2008, Oryx 42, 352–359, 2008)