Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Vymírání fauny v pleistocenní Austrálii

Mohl za to člověk?
 |  17. 1. 2008
 |  Vesmír 87, 15, 2008/1

Současná střední Austrálie je pouštní či polopouštní oblastí s extrémními výkyvy teplot. Ještě v nedávné minulosti tomu však bylo jinak. Nová a lehce kontroverzní studie G. H. Millera a jeho kolegů 1) , 2) používá pro zjištění změn v původním vegetačním pokryvu izotopovou analýzu fosilizovaných skořápek ptačích vajec, konkrétně dosud žijícího emu hnědého (Dromaius novaehollandiae) a vymřelého emu Genyornis newtoni.

Kam se poděla voda z monzunů

Již dříve bylo zjištěno, že Austrálie v období pozdního pleistocénu netrpěla výraznějším nedostatkem srážek, naopak množství monzunových srážek bylo oproti předchozím obdobím výrazně nadprůměrné. Klimatické modely nasvědčují tomu, že v tu dobu měla být Austrálie porostlá lesem nebo alespoň lesostepí. Dochované záznamy o výšce hladiny australských jezer, zejména Eyreova, však svědčí o něčem jiném – jejich hladina klesá od pleistocénu až do současnosti, což vůbec neodpovídá množství spadlých vodních srážek. Souvisí to snad s osídlením Austrálie lidmi?

Lidé osídlili Austrálii zhruba před 50 tisíci lety. Hned potom – před 50 až 45 tisíci lety – vymřelo kolem 60 druhů australské megafauny. Je tedy namístě se ptát, zda osídlení Austrálie lidmi mohlo vyústit v tak obrovskou změnu ve flóře a fauně tohoto kontinentu. Kromě ekosystémových změn způsobených člověkem připadá v úvahu nadměrný lov či snad zavlečení nějaké nakažlivé nemoci. Vzhledem k tomu, že vymřely hlavně velké druhy s větší či menší potravní specializací, zatímco nespecializované druhy (například velcí klokani) vesměs přežily, stála za vyhynutím pravděpodobně změna vegetace a nelze vyloučit, že ji vypálil člověk, který kontinent osídlil.

Co prozrazují vaječné skořápky

V pevninských i mořských usazeninách lze změnu vegetace snadno doložit pylovou analýzou, což však neplatí o pouštních a polopouštních oblastech. Pyl totiž bývá v těchto biotopech špatně zachován. Proto autoři studie použili analýzu přítomnosti izotopu 13C ve stravě dvou ptačích druhů. Přítomnost izotopu zkoumali jednak ve vzorcích kalcitových minerálů tvořících strukturu fosilizovaných vaječných skořápek, jednak ve vzorcích organické matrix skořápky. Uhlík obsažený v kalcitu pochází z hydrogenuhličitanového iontu přítomného v krvi. V tělních tekutinách dochází k poměrně rychlému obratu tohoto iontu, to znamená, že poměr 13C ku 12C ve skořápkách odráží poměr obou izotopů v potravních zdrojích ve dnech až týdnech bezprostředně před snesením vajec. Naopak organický uhlík ve vaječné skořápce pochází zejména z proteinových rezerv, které si daný jedinec vytvořil v průběhu několika měsíců.

Vymřelý Genyornis byl pravděpodobně větším potravním specialistou než dosud žijící Dromaius. Nasvědčuje tomu daleko menší variabilita izotopů uhlíku v jeho skořápkách. Jeho strava vždy obsahovala alespoň nějaké rostliny s typem metabolizmu C4 na rozdíl od Dromaiuse, který toleroval i stravu složenou pouze z rostlin C3 (viz Vesmír 74, 573, 1995/1084, 156, 2005/3). 3) V době před příchodem člověka strava jedinců rodu Dromaius fluktuovala mezi rostlinami čistě C4 a naopak čistě C3 v závislosti na výkyvech v úhrnech ročních srážek – během suchých let traviny, během vlhkých let keře a stromy. Před 45 tisíci let se jejich strava radikálně změnila a dodnes ve středoaustralské vegetaci dominují druhy typu C4.

Mohl za to člověk?

Získané výsledky nasvědčují tomu, že za radikální změnou středoaustralských ekosystémů stojí člověk. Vysvětlením by byl změněný výskyt požárů. I když některé australské ekosystémy podléhají pravidelně požárům, které jsou zároveň nutné k jejich obnově, přítomnost raných kolonizátorů měla možná za následek změnu v načasování nebo ve frekvenci požárů. Systematické vypalování porostů patrně posunulo rovnováhu mezi stromy a keři adaptovanými na suchá období a porosty travin bohatých na živiny směrem k polopouštní či pouštní krajině, která je lépe adaptována na časté požáry. Půdy chudé na živiny pak dokonaly záměnu nutričně bohatých C3 trav za trojzub (různé druhy rodu Spinifex), což je na živiny nenáročná, pichlavá travina C4, která podporuje požáry, a navíc je pro většinu zvířat nepoživatelná. V současné době pokrývá značnou část australského kontinentu. Je pravděpodobné, že změny ve vegetačním pokryvu způsobily i snížení monzunových srážek ve střední Austrálii, které trvá od počátku holocénu dodnes.

Poznámky

1) Poznámka recenzenta: Autor správně uvádí, že glosovaná studie je „lehce kontroverzní“. Osobně nemám pocit, že „získané výsledky nasvědčují tomu, že za radikální změnou středoaustralských ekosystémů stojí člověk“. Spíš to podle mého názoru může svědčit o částečné irelevanci klimatického modelu, který je pokládán za nulovou hypotézu (což je ovšem v případě modelu hrubá chyba).
Petr Pokorný
2) H. G. Miller et al.: Clim. Past 3, 463–473, 2007.
3) Rostliny C3 a C4 se liší způsobem fixace oxidu uhličitého při fotosyntéze. Buďto vzniká reakcí s CO2 molekula tvořená tříuhlíkatým řetězcem, nebo molekula s čtyřuhlíkatou kostrou. Rostliny C4 dovedou využít i nižší koncentraci CO2. Při stejném množství CO2 vyprodukují více sušiny, tudíž lépe odolávají suššímu prostředí.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Petr Heneberg

RNDr. Petr Heneberg, Ph.D., (*1980) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. V Centru pro výzkum diabetu, metabolismu a výživy 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy se zabývá především výzkumem signalizačních kaskád a nádorovou biologií a vlivem změn životního prostředí na člověka a jiné organismy.

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné