Dožívají se muži svého věku díky ženám?

O významu „tetiček“ pomáhajících s péčí o mláďata u savců (a zvláště u primátů) či o babičkovství a menopauze v evoluci člověka se diskutovalo především v devadesátých letech minulého století (viz Vesmír 78, 225, 1999/4). Přesto se dosud objevují práce, jejichž autoři se snaží vysvětlit babičkovství přesněji a přesvědčivěji (Proc. R. Soc. B 274, 2943–2949, 2007). Menopauza bránila starším ženám mít děti, na jejichž péči by musely vynakládat více energie, navíc s rizikem, že nemají dost času na to, aby se o své potomky staraly až do jejich reprodukční dospělosti. Babičkovství jako přímá účast na péči o vnoučata, a tím pomoc dcerám, pak vedlo k zvýšení reprodukční zdatnosti našich předků (počínaje zřejmě Homo erectus).

Otázka, zda se v evoluci primárně uplatnilo ukončení reprodukce žen, které umožnilo babičkovství, nebo si naopak babičkovství „vynutilo“ ukončení reprodukce, není zcela uzavřená. Vliv babiček pro zdárný vývoj dětí byl ale prokázán v různých kulturách a vícekrát. V každém případě uvedené jevy souvisejí s prodlužováním věku možného dožití (nikoliv průměrného věku či věku dožití při narození v demografickém smyslu). Oslava vlivu babiček v naší minulosti však měla jednu stinnou stránku: jak to bylo s dědečky?

Rozdíl byl spatřován především v tom, že muži se mohli reprodukovat i ve vyšším věku, aniž tím ohrozili potomky, kterým předali své geny. Na druhou stranu byl zdůrazňován další jev, a to utváření pevného dlouhodobého páru, který umožňoval intenzivnější péči o děti. Role dědečků tak byla nejistá a zasouvaná do pozadí. Tým spoluautorů z finského Turku a britského Sheffieldu se pokusil analyzovat vztah dědečků a reprodukční zdatnosti na příkladu předindustriální finské společnosti. U žen byl „zisk“ vnoučat o dvě vyšší za každých deset let života po 50. roce jejich věku. U mužů vyšší věk neměl vliv na počet vnoučat ani po ukončení reprodukce manželky (přitom se muži dožívají prokazatelně nižšího věku). Podle autorů tudíž delší život mužů buď vychází z výhody pokračující vlastní reprodukce, nebo je důsledkem genů pro delší život u žen ve vztahu k babičkovství (Proc. R. Soc. B 274, 2437–2444, 2007).

Nabízí se však otázka, proč nebyly právě tyto dědičné základy dlouhověkosti diferencovaně selektovány po dle pohlaví (pokud za tuto selekci nebudeme považovat nižší průměrný věk dožití mužů). Neuplatňovaly se v průběhu evoluce člověka i další mechanizmy, např. udržování tradice a předávání poznatků staršími lidmi (PNAS 101, 10847–10848, 2004), a to jak babičkami, tak dědečky?