Proč měli sauropodní dinosauři dlouhé krky?

Dlouhokrkost je fascinující záležitost, ať u dinosaurů, u pštrosa či u dnešní savanové žirafy. Dobře víme, jak jí lze morfologicky dosáhnout i jaké přestavby vyžaduje, ale už méně víme, jakou má funkci (viz Vesmír 74, 145, 1995/3, 74, 284, 1995/5 a 74, 405, 1995/7). Intuitivně lze namítnout, že dlouhý krk u dinosaurů či žirafy přece slouží k tomu, aby tito tvorové dosáhli na výše rostoucí větve. Toto vysvětlení má však hned několik háčků. Například se zdá, že dlouhý žirafí krk vznikl pohlavním výběrem, kdy žirafí samec s pořádným krkem byl pro samici atraktivnější, protože kromě eventuální estetické hodnoty je krk výhodný v soubojích samců o samice. O sauropodních dinosaurech máme oproti žirafám samozřejmě mnohem méně informací, ale i zde hypotéza o dosažitelnosti potravy naráží. Asi největší problém tkví v naší představě, že sauropodi měli dlouhý vertikální krk (jako žirafa). Z detailní stavby sauropodovy páteře i z výškové polohy jeho krku vůči pánvi však vyplývá, že svůj krk sauropodi nosili horizontálně. Jestliže spásali koruny stromů, mohli se k nim dostávat pouze prodloužením nohou. Nemuseli je nutně mít dlouhé od přírody, mohli se stavět na zadní a třeba se podpírat ocasem, jak bývají nezřídka zobrazováni. Proti tomu ale hovoří další indicie na jejich kostře. Nejspíš tedy i sauropodům (tak jako žirafám) sloužil dlouhý krk k soupeření o samice, a to z hlediska estetického i praktického. (Journal of Zoology 271, 45–53, 2007)