Superlepidlo z mlžů

Lepení je moderní technologie, která již v průmyslu nahradila řadu jiných, například sváření nebo nýtování. Také v medicíně se začala lepidla uplatňovat místo šití, při spojování kostí apod. Slepit živou tkáň však není zdaleka tak jednoduché jako slepit kovové součástky, a tak se hledají nová lepidla, která by byla nanejvýš spolehlivá, a navíc by se dobře snášela s tkáněmi lidského těla. Biologové již dlouho znají mimořádnou schopnost slávky jedlé (Mytilus edulis), která se velmi pevně přilepí k různým povrchům, a to dokonce ve vodě, kde většina lepidel selhává (Langmuir 20, 3724, 2004). Ukázalo se, že lepidlo tohoto mlže spolehlivě spojí kovové povrchy (i oxidované), polymery, tkáně, a dokonce teflon, který se dosud nedal slepit vůbec ničím.

Podstatou lepidla je protein s velkým obsahem neobvyklé aminokyseliny, 3,4-dihydroxy-L-fenylalaninu (L-DOPA). Tato aminokyselina je v organizmu savců prekurzorem dopaminu (přenašeče vzruchů v nervovém systému), ale v proteinovém lepidle hraje klíčovou úlohu při jeho přilnavosti na různé povrchy. V redukovaném stavu vykazuje lepidlo velmi silnou přilnavost ke kovovým oxidům, například oxidu titaničitému, v oxidovaném stavu se zase pevně váže na nejrůznější organické látky. Záhada neobvyklých vlastností superlepidla není dosud zcela objasněna, ale ti, kteří lepidlo studují, jsou přesvědčeni, že brzy nalezne široké použití v medicíně. (Proc. Natl. Acad. Sci. USA 103, 12999, 2006, DOI: 10.1073.pnas.0605552103)