Pohled, který mohl být nový

Jsem recenzentem překladu a „konflikt zájmů“ mi nedovoluje psát klasickou recenzi. Proto jen k obsahu: „Nový pohled na evoluci“ z r. 1998 by mohl být dost nový ještě dnes. Jenže není, a nebyl ani tehdy. V šedesátých letech přišla autorka s endosymbiotickou teo rií o původu organel – mitochondrií: jsou potomky dávných bakterií, které vstoupily do eukaryontní buňky a zdomácněly tam. Za to měla dostat Nobelovu cenu, ale místo toho se jí vědecká obec vysmívala. Později jí dala zapravdu. Ukázalo se, že podobný původ mají i jiné organely – chloroplasty. V devadesátých letech Margulisová sama přišla s velmi pěknou teorií vzniku eukaryontní buňky splynutím buněk bakteriální a archeální. Na to se pak měly navalovat nové a nové symbiózy, takže eukaryontní buňka se z tohoto pohledu jeví jako „sněhová koule“ slepená v průběhu věků z různých prokaryont.

Margulisová ale na výsměch nikdy nezapomněla a stala se z ní bojovnice proti vědeckému establišmentu. Svádí ji to k jazyku „táborového řečníka“, k sloganům a k tvrzením, která už mezitím nejsou aktuální, ba ani pravdivá. Škoda. Nejde o nový pohled, ale o standardní učebnicovou látku, obohacenou rétorikou a půtkami ze sedmdesátých let. Autorce jaksi uniká, že jistá tvrzení, i když snad mohou být pravdivá, se nemohou stát součástí vědy, aniž se dají uchopit vědecky. Nadávat za to vědcům je pošetilost, nota bene když to po svém už uchopili a velmi hodnověrně zpracovali. Nobelovku ano, ale ne za toto propagandistické dílko.