Mff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlýMff2025KvantovéPřednáškyOřízlý

Aktuální číslo:

2025/11

Téma měsíce:

Vlny

Obálka čísla

Pohled, který mohl být nový

LYNN MARGULISOVÁ: Symbiotická planeta. Nový pohled na evoluci, Academia, Praha 2004, 152 stran, doporučená cena 155 Kč, ISBN 80-200-1206-0
 |  12. 7. 2007
 |  Vesmír 86, 437, 2007/7

Jsem recenzentem překladu a „konflikt zájmů“ mi nedovoluje psát klasickou recenzi. Proto jen k obsahu: „Nový pohled na evoluci“ z r. 1998 by mohl být dost nový ještě dnes. Jenže není, a nebyl ani tehdy. V šedesátých letech přišla autorka s endosymbiotickou teo rií o původu organel – mitochondrií: jsou potomky dávných bakterií, které vstoupily do eukaryontní buňky a zdomácněly tam. Za to měla dostat Nobelovu cenu, ale místo toho se jí vědecká obec vysmívala. Později jí dala zapravdu. Ukázalo se, že podobný původ mají i jiné organely – chloroplasty. V devadesátých letech Margulisová sama přišla s velmi pěknou teorií vzniku eukaryontní buňky splynutím buněk bakteriální a archeální. Na to se pak měly navalovat nové a nové symbiózy, takže eukaryontní buňka se z tohoto pohledu jeví jako „sněhová koule“ slepená v průběhu věků z různých prokaryont.

Margulisová ale na výsměch nikdy nezapomněla a stala se z ní bojovnice proti vědeckému establišmentu. Svádí ji to k jazyku „táborového řečníka“, k sloganům a k tvrzením, která už mezitím nejsou aktuální, ba ani pravdivá. Škoda. Nejde o nový pohled, ale o standardní učebnicovou látku, obohacenou rétorikou a půtkami ze sedmdesátých let. Autorce jaksi uniká, že jistá tvrzení, i když snad mohou být pravdivá, se nemohou stát součástí vědy, aniž se dají uchopit vědecky. Nadávat za to vědcům je pošetilost, nota bene když to po svém už uchopili a velmi hodnověrně zpracovali. Nobelovku ano, ale ne za toto propagandistické dílko.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie a životní prostředí
RUBRIKA: Nad knihou

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).
Markoš Anton

Doporučujeme

Lidské ucho v počítači

Lidské ucho v počítači uzamčeno

Pavel Jungwirth, Ondřej Ticháček  |  3. 11. 2025
Podle známého výroku Richarda Feynmana člověk něčemu pořádně porozumí, až když to sám sestrojí. A já (Pavel Jungwirth) jsem si z velmi osobních...
Deset let gravitačních vln

Deset let gravitačních vln

Ondřej Zelenka  |  3. 11. 2025
Letos v září jsme oslavili 10 let od první přímé detekce gravitačních vln. Jejich zaznamenáním jsme nejen doplnili další dílek skládačky důkazů...
Horké vlny v měnícím se klimatu

Horké vlny v měnícím se klimatu

Jan Kyselý, Ondřej Lhotka  |  3. 11. 2025
Tent o příspěvek navazuje na článek Horké vlny v měnícím se klimatu: otazníky zůstávají (Vesmír 91, 28, 2012/1) a shrnuje aktuální stav poznatků...