Význam střední amygdaly pro individuální rozpoznávání

Vědět komu se vyhnout, s kým se přátelit či pářit, o koho se starat a podobně patří mezi klíčové schopnosti společenského života mnoha živočichů. Ovšem předchozí zkušenosti s konkrétními soukmenovci je možné využít jedině v případě, že budeme individuálně rozpoznávat jednotlivé členy skupiny. Výzkum z posledních let ukazuje, že přinejmenším u hlodavců hrají hlavní úlohu v sociálním rozpoznávání vazopresin a oxytocin. Jednou z vytipovaných oblastí mozku, kde by působení druhého z jmenovaných hormonů mohlo ovlivňovat sociální rozpoznávání, je střední amygdala, jádro mandlovitého tvaru, o němž je známo, že je důležité při zpracování a zapamatování emočně laděných zážitků. Jak naznačují výsledky nedávno publikované studie týmu Eleny Cholerisové z Rockefellerovy univerzity, mohla by amygdala být důležitou součástí také při individuálním rozpoznávání. Autoři při svém výzkumu využili zajímavý trik, který spočíval v tom, že do oblasti amygdaly injekčně vstříkli mikročástice, které postupně uvolňovaly části nukleotidového řetězce schopné blokovat produkci receptorů oxytocinu. Za běžné situace se receptory oxytocinu vyskytují na membráně neuronů. Tímto způsobem se tedy stal oxytocin pro neurony střední amygdaly neúčinný. Kontrolní skupině myší pak byly do amygdaly vstříknuty samotné mikročástice. Po týdnu od aplikace byla u obou skupin myší testována reakce na pach neznámé myši, který byl po čtyřech opakováních nahrazen pachem jiné myši. Ukázalo se, že myši se zablokovanými receptory pro oxytocin si postupně na vůni cizí myši nezvykly. Jinými slovy nesnižovala se jejich reakce na opakovaný podnět. Navíc se u nich neobjevila změna v reakci poté, co byl pach myší zaměněn. Na druhou stranu ostatní jejich chování, jako hrabání, čištění, nesociální zkoumání apod., bylo podobné jako u kontrolní skupiny myší. Vypadá to tedy, že myši s blokovanými receptory pro oxytocin v oblasti střední amygdaly vykazují pouze specifické poruchy rozpoznávání jiných myší, ne však jiných typů chování. Specifičnost etologických výsledků podporují i pitvy testovaných myší, které ukázaly snížení receptorů pro oxytocin ve střední amygdale, ne však v jiných oblastech mozku. Autoři studie naznačují, že by tyto výsledky mohly přispět k lepšímu pochopení neurobiologie některých sociálních poruch u lidí, např. autizmu. Zda jde pouze o povinné ospravedlnění vlastního výzkumu či vizionářské prohlášení, ukáže až další výzkum. (Proc. Nat. Acad. Sci. 104, 4670–4675, 2007)