Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Za houbami v květnu

 |  10. 5. 2007
 |  Vesmír 86, 308, 2007/5
 |  Seriál: Za houbami, 5. díl (PředchozíNásledující)

Jsou-li májové hřiby červivé, bude suché léto. [pranostika]

Jan Munzar, Medardova kápě

květnu už můžeme nalézt řadu jedlých druhů hub včetně některých hojnějších hřibů, jako je hřib dubový nebo hřib kovář (přičemž hřib dubový je téměř vždy červivý); ovšem měsíc máj ještě pravým časem růstu hřibů není, to až později.

Z vřeckovýtrusných hub v květnu nacházíme podivuhodné smrže, z nichž je u nás nejhojnější smrž špičatý (Morchella conica). Jeho klobouček je tupě kuželovitý s povrchem protáhle voštinovitým, se zaoblenými hranami. Je okrově až olivově hnědě zbarvený, 4–8 cm vysoký a 2,5–5 cm široký, dole záhybem přirostlý k bělavému třeni; třeň je vždy kratší, než je výška klobouku, jen 2–5 cm dlouhý a 1–2 cm široký. Celá houba je dutá. Vyskytuje se od dubna do června (obvykle v květnu) v polohách od nížiny po nižší hory. Místy je celkem hojný jak na okrajích listnatých lesů a v křovištích, tak ve starých zahradách nebo sadech, ale i v zahrádkách – tam bývá často v značném množství buď v kůrovině, nebo ve štěpce přímo na záhonech.

S trochou nadsázky se dá říci, že královnou měsíce května je lupenatá houba májovka, která náleží – stejně jako houby následující – k stopkovýtrusným. Čirůvka májovka (Calocybe gambosa) sice vyrůstá někdy již od konce března až do června, ale nejhojnější bývá právě v květnu (odtud májovka). Klobouk má 5–12 cm široký, zprvu polokulovitý, později rozložený, dosti masitý, bílý, bělavý nebo žlutookrový, hladký, naspodu s dosti hustými bělavými lupeny; válcovitý bílý třeň bývá 3–10 cm dlouhý a 1–2 cm široký. Houba má výraznou okurkově moučnou vůni. Roste celkem hojně v řídké vegetaci (většinou v trávě) od nížiny do podhůří; najdeme ji v sadech, zahradách, parcích, křovinách nebo ve světlých listnatých lesích, hlavně na jejich okrajích.

Jinou lupenatou houbou, kterou lze najít v máji, je závojenka podtrnka (Entoloma clypeatum), která zahrnuje několik trochu odlišných druhů. Jak napovídá její jméno, vyrůstá pod trnkou obecnou, častěji ovšem v zahradách a ovocných sadech pod pěstovanými ovocnými peckovinami, jako jsou meruňky, slívy, špendlíky, švestky apod., s jejichž kořeny tvoří zřejmě mykorizu. Podtrnky si tedy můžeme pohodlně nasbírat i doma nebo u sousedů na zahrádce… Klobouky jsou dosti tence masité, v mládí nízce sklenuté, v dospělosti rozložené, uprostřed vyhrblé, šedohnědé, 3–10 cm široké, naspodu zprvu s bělavými, záhy ale starorůžovými, dosti řídkými lupeny. Třeň je válcovitý, bělavý, 5–12 cm dlouhý a 0,6–1,5 cm široký. Vůně je okurkově moučná. Podtrnka u nás roste místy hojně od dubna do začátku června (hlavně však v květnu), a to od nížiny až do podhůří.

Během května tvoří jedlé plodnice také některé dřevokazné chorošovité houby. Z velmi hojných druhů k nim patří kromě choroše šupinatého (Polyporus squamosus) zejména barevně efektní chorošovec sírový, dříve nazývaný sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus). Jeho plodnice jsou v mládí boulovité, pak tlustě polokruhovité, a nakonec vějířovité, bokem k dřevině přirostlé, většinou několik klobouků těsně nad sebou; jsou 10–30 cm (i více) široké, zprvu sírově žluté a šťavnaté, později svrchu až žlutooranžové, pak vysychající, lehké, křehce lomné. Póry jsou drobné, živě žluté, ve stáří okrové. Chorošovec sírový vyrůstá velmi hojně od května až do podzimu v několika růstových vlnách. Vyskytuje se od nížiny až dosti vysoko do hor, a to na různých listnáčích včetně ovocných stromů – na dubech, hrušních, švestkách, třešních, trnovníku akátu, vrbách ad.

Všechny zmíněné druhy hub jsou jedlé. Můžeme je použít do houbových polévek a omáček nebo si je usmažit. Chorošovec sírový je však nejlepší jako obalované řízky. Je ovšem třeba brát jen mladé, ještě šťavnaté plodnice, z nichž nakrájíme asi 1 cm tlusté kousky. Řízky z chorošovce nejen dobře chutnají, ale svou barevností zároveň potěší i naše oči.

V případě závojenky podtrnky však hrozí nebezpečí záměny za jedovatou závojenku jarní (Entoloma vernum). Ta roste také v trávě a ve stejnou dobu; má však poněkud menší kloubouk (2,5–5 cm), který je tmavě hnědý, a plodnice jsou křehčí.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Mykologie

O autorovi

František Kotlaba

RNDr. František Kotlaba, CSc., (*1927) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Do r. 1990 působil v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích. Věnuje se taxonomii, ekologii, rozšíření hub a jejich ochraně.

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné