Poptávka po prokazování pravdy

Nejen u nás, ale i v USA se některé soudní procesy táhnou dlouho. Už čtyři roky se vleče spor pana Nathana Harveye, kterému vyhořel obchod delikatesami a žádal od pojišťovny náhradu. Pojišťovna čeká, až policie, jež podezírá lahůdkáře ze žhářství, uzavře jeho případ. Nathan Harvey proto odletěl v prosinci 2006 do Tarzany v Kalifornii, kde biolog Joel Huizinga vede podnik jménem No Lie (Žádné lhaní). Biolog vyšetřuje za 1500 dolarů mozek svých zákazníků funkční magnetickou rezonancí (fMRI), aby ověřil, zda mluví pravdu.

Asistenti doktora Huizingy zobrazili, jak se rozmisťuje krev v krevním řečišti mozku zákazníka, když odpovídá na řadu otázek o požáru lahůdkářství ve srovnání se souborem otázek, kdy byl požádán, aby lhal. Porovnání obrazů mozku pořízených fMRI při jeho odpovědích na otázky, kdy lhal a kdy mluvil pravdu, svědčilo pro jeho nevinu. Huizingův podnik není jediný svého druhu. Podobný servis začala poskytovat jedna firma ve státu Massachusetts.

Zdaleka ne všichni jsou šťastní ze vzniku nového odvětví „vědeckého“ podnikání. Hanku Greeleymu z Centra pro právo a biologické vědy kalifornské Stanfordovy univerzity nestačí tři studie se 40 studenty, kteří měli říci pravdu nebo lhát, zda drží v ruce pikové eso, aby ho přesvědčily, že technologie fMRI je zralá k užití v soudní praxi. Jonathan Marks se pozastavuje nad svým náhodným zjištěním, že americká armáda užívá fMRI k odhalení špionů.

J. Huizinga tvrdí, že jeho metoda není totéž, co detektory lži, neboť se zabývá potvrzováním pravdy a ne odhalováním lži. Pravdu však má spíše v tom, že průtok krve mozkem může vyšetřovaný ovlivnit pravděpodobně méně než elektrokožní reakce (tzv. kožně galvanický reflex), u níž lze autosugestivně zabránit zvýšené afektivní tenzi při lhaní na rozdíl od doby, kdy mluví pravdu – zvláště když dotyčný ví, proč se u něho polygrafické vyšetření provádí.

Zprávu o této možnosti využívání moderních metod zobrazovaní lidského mozku přinesl New Scientist z 10. února 2007.

Vyšetření fMRI jistě sotva může být jediným rozhodujícím průkazem o vině nebo nevině, může však významným způsobem přispět k nalezení pravdy v rámci celého důkazního řízení. Vezmeme-li v úvahu spolehlivost jiných důkazů, např. objektivitu svědeckých výpovědí při rozhodování soudů, sotva na tom bude magnetická rezonance hůř.

Také u nás máme klinická pracoviště pracující s fMRI. Možná by ekonomicky pomohlo našemu zdravotnictví, kdyby se tato přístrojová technika využila třeba v nočních směnách, kdy není využita diagnosticky nebo výzkumně, k potvrzování pravdivosti výpovědí souzených lidí – a právníci by zajišťovali adekvátní proplacení nákladů včetně personálních.