Jak se brání čínské světlušky

Mnohé druhy světlušek se chemicky brání proti obratlovčím i bezobratlým nepřátelům. Dokážou vylučovat kapky nechutné hemolymfy (krve) podobně jako slunéčka. Některé světlušky jsou tak jedovaté (obsahují lucibufagin), že zabijí i ještěrku nebo žábu, která je spolkne, aniž se okamžitě pozvrací. Světlušky rodu Photuris samy jed nevytvářejí, ale získávají ho žraním světlušek rodu Photinus, které podvodně lákají falešnými světelnými signály.

Většina dospělých světlušek svítí nebo bliká při hledání pohlavního partnera. Jejich signály (délka a frekvence záblesků a jiné vlastnosti) jsou druhově specifické. Je však známo, že i larvy všech druhů, a dokonce embrya ve vajíčku světélkují. Považujeme to za aposematický signál, který podobně jako vosí černožluté pruhování nebo černé puntíky na červených krovkách slunéček varuje: „Nejez mne!“

Světluška Luciola leii je nový druh, popsaný teprve v roce 2006 z čínské provincie Hubei. Larvy této světlušky jsou vodní, lezou po dně mělkých říček, kde vysávají vodní plže. Svítí předposledním zadečkovým článkem, když se pohybují nebo když jsou vyrušeny. Hlavně ale při vyrušení či útoku vystrčí z hrudních a zadečkových článků měchýřky, jejichž žlázy produkují silně páchnoucí sekret. Pach připomíná borovou pryskyřici a v extraktu žláz byly skutečně nalezeny dva terpenoidy. Současně se svícením a páchnutím se larva staví mrtvou.

Larvy byly v laboratorních akváriích nabízeny kaprům, karasům a jiným rybám. Zlatí karasi je odmítli ihned, jakmile světluščí larvy vystrčily své pachové měchýřky, zatímco amuři sežrali průměrně dvě larvy, než začali další odmítat. Mravenci zaútočili na larvy nabídnuté poblíž hnízda a pokusili se je zatáhnout dovnitř, ale nechali je poté, co larvy vypustily sekret. Předem vyprovokované larvy mravenci odmítali hned. Další predátoři (jako slíďák, střevlík, svižník, stonožka a larva vážky) raději uhynuli hladem, než by žrali larvy čínské světlušky.

Po přezimování vylezou larvy na břeh, zakuklí se a vylíhnou se dospělci. Samečci za soumraku létají a na dálku na sebe upozorňují samičky sérií osmi záblesků zelené barvy, následovanou dvěma až třemi delšími světelnými signály. Když sameček zpozoruje samičku, rozsvítí stálé slabé zelené světlo a přistává. Pak si samičku namlouvá záblesky trvajícími 400 ms, následujícími po sobě v intervalu 1,8 s. Samička odpovídá delšími záblesky (910 ms). Dospělci žijí jen asi 10 dní. (Canadian entomologist 138, 860–870, 2006/6; Chemoecology 17, 117–124, 2007/2)