Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Moderní architektura a veřejný (ne)zájem

 |  11. 10. 2007
 |  Vesmír 86, 670, 2007/10

Existuje pomyslná hranice, kde začí ná moderní architektura a končí zájem širší veřejnosti o ni? Jistým vodítkem při hledání odpovědi se mohou stát turisticky atraktivní cíle. Frekventované zůstávají luxusní rezidence předních šlechtických rodů, sakrální objekty, městské památkové rezervace, romantické tvrze či zříceniny. Tuto skutečnost v zásadě reflektují soupisy památek i objekty zanesené na seznam světového dědictví UNESCO, kde od roku 2001 figuruje funkcionalistická vila Tugendhat v Brně jako jediný reprezentant 20. století v ČR mezi ukázkami předchozích epoch. Ovšem historie zaznamenaná v kameni nekončí rozpadem habsburské monarchie. Ani pozdější období nepřestávají hojně budovat své architektonické monumenty, a to často v technologicky progresivnějších materiálech, umožňujících rozvazovat těsná pouta stavební tradice. Jen jejich podoba mohla leckdy utrpět pro ideologické podtexty a kontexty, jejichž význam máme ještě v sobě hluboce zaklesnutý.

Někteří odborníci dnes propadají skepsi a za klíčový moment destrukce považují bod, kdy se investoři pouštějí bez skrupulí do nevratných zásahů na budovách od předních architektů. Pokud je v době brandingu (důrazu kladeného na značku) nezastaví ani jméno slovutného architekta, tak potom už opravdu nic. Přesto lze doufat, že situace není zcela beznadějná. Po vlně demoličních zásahů v „budovatelských“ devadesátých letech, v níž se mezi exemplární kauzy řadí osudy prvořadých objektů, jako je bývalý Hotel Juliš na Václavském náměstí od Pavla Janáka nebo pavilon Expo 58 v Letenských sadech od Josefa Hrubého, Františka Cubra a Zdeňka Pokorného, se může zdát, že nejen osvícení jednotlivci, ale čas od času také představitelé měst či státních institucí zasáhnou do osudu architektonických památek pozitivně. A to by byl chvályhodně nastoupený trend. Důležitým aspektem pro adaptace veškerých objektů zůstává způsob jejich budoucího využití. Zásadní je, nakolik se nová forma snoubí s tou původní. Proto si můžete připadat jako nevítaní voyeuři nejen v barokních zámcích, ale také v Müllerově vile od Adolfa Loose.

Přesto existují pozitivní příklady, kde se podařilo navázat na někdejší provoz. Opavský magistrát se rozhodl citlivě obnovit městskou plovárnu z let 1929–1931 od místního architekta Otty Reichnera. V areálu sice přibyl tobogán, ale mnohé původní prvky zůstaly na svém místě. V Praze 6 se k novému životu probouzí rehabilitovaný obchodní a nájemní dům, známý jako „skleněný palác“, od Richarda Podzemného z let 1936–1937. A na Pražském hradě byla v letních měsících nově zpřístupněna jízdárna, jejíž dvě historické vrstvy, Matheyovu barokní a Janákovu z padesátých let 20. století, doplnil svým zásahem Ladislav Lábus.

Otázkou zůstává, jestli jde u obecních zastupitelstev o promyšlenou strategii, která vyzvedá architektonické hodnoty nedávné minulosti, anebo spíše o ojedinělé příspěvky, jak by dokládal případ Prahy 7. Právě na Letné iniciovala městská část renovaci Erhartovy cukrárny ve funkcionalistické budově architekta Evžena Rosenberga z roku 1937, zatímco o několik ulic níže lze sledovat velmi invazivní přístup k Biu Oko od Josefa Šolce z let 1938–1939, kde mizejí dosud funkční autentické prvky i původní prostorové uspořádání.

S nezájmem o architekturu 20. století bolestně souvisí i neúcta, neznalost a nevšímavost vůči jejímu trvalejšímu uchování. Nemluvě o autorských právech, jejichž existenci si málokdo při přípravě rekonstrukce uvědomuje nebo je účelově nechce respektovat.

Obrázky

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Architektura
RUBRIKA: Architektura

O autorovi

Vendula Hnídková

Mgr. Vendula Hnídková, Ph.D., (1978) studovala dějiny umění v Brně, Vídni, Praze a Helsinkách. V rámci Marie Skłodowska-Curie Fellowship působila na Birminghamské univerzitě, kde se zaměřila na problematiku bydlení. Aktuálně vede v Ústavu dějin umění AV ČR český tým bilaterálního projektu Invisible Agents, v němž se zabývá vlivem Ministerstva veřejných prací na architektonickou produkci v meziválečném Československu.

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...