Aktuální číslo:

2018/10

Téma měsíce:

Navigace

Za houbami v lednu

Choroše a břichatky
 |  18. 1. 2007
 |  Vesmír 86, 28, 2007/1
 |  Seriál: Za houbami, 1. díl (Následující)

Co se týče lednové vegetace, nejznámější jsou tak zvané květy na skle.

Karel Čapek, Zahradníkův rok

V tomto roce provedu čtenáře Vesmíru měsíc po měsíci královstvím „velkých“ hub (makromycetů). Mohu se přitom ovšem věnovat každý měsíc jenom několika málo druhům, jež jsou pro ten který měsíc význačné. V létě a na podzim je jich tolik, že je těžké rozhodnout, které vybrat, zatímco v zimě a za časného jara, kdy masité houby nerostou, je tomu právě naopak. Proto se nyní věnujeme houbám s dřevnatými vytrvalými plodnicemi, mezi něž patří mnohé choroše, a břichatkám, z nichž některé mají rovněž vytrvávající, jakoby papírovité plodnice. Choroše můžeme na listnatých dřevinách v zimních měsících dobře vidět, neboť nejsou zakryty listím; je jich řada, zmíníme se však jen o třech.

Z troudnatců patří k nejhojnějším troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola), který vzdor svému latinskému druhovému jménu (pinicola – obývající borovice) neroste jen na jehličnanech (borovicích, jedli, douglasce, modřínu, a zejména smrku), ale i na řadě listnáčů (bříze, buku, třešni, jabloni, olši, lípě ad.). Je to saprofyt nebo poloparazit vyskytující se hojně od nížiny do hor na odumřelých i živých kmenech, větvích nebo pařezech různých dřevin. Vyznačuje se převážně kopytovitými, 10–30 cm širokými plodnicemi, které jsou na povrchu klobouku dosti barevné – od vždy běložlutavého okraje přes oranžovou a černohnědou až po šedočernou v nejstarší horní části; póry naspodu plodnice jsou většinou běložlutavé, dužnina dřevově žlutookrová, tvrdá, nakyslého pachu. Tento choroš vyvolává hnědou hnilobu dřeva.

Zajímavější je troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius), jediný zástupce rodu Fomes u nás. Známe jej hlavně z kmenů a větví buku v horských lesích, kde je nejhojnější, roste však i v nížině, a to např. na břízách, topolech, javorech, dubech, lípách, ořešáku vlašském, habru. Je to parazitický či poloparazitický druh škodící na živých dřevinách. Roste i na jejich odumřelých částech včetně pařezů. Povrch význačně kopytovitých plodnic, které dosahují 15–40 cm šířky, je bělošedý nebo světle šedohnědavý, pásovaný; póry jsou drobné, okrouhlé, šedohnědavé. Ve vláknité okrové dužnině se nachází zrnité kompaktní tmavě hnědé „jádro“ – to je důležitý určovací znak, který tento druh bezpečně odlišuje od jiných podobných hub. Tato houba vyvolává bílou hnilobu dřeva.

Troudnatec kopytovitý byl člověku prospěšný z několika důvodů. Vysušené a vyklepané (kameny nebo kladívky) staré plodnice dávaly tzv. trouch, který sloužil kdysi člověku k uchovávání a přenášení ohně; to bylo důležité v dobách, kdy člověk získával oheň jen s obtížemi. Pak také se trouch používal k zastavení krvácení a k jednoduché dezinfekci ran (viz též Vesmír 85, 268, 2006/5). Lidé přišli i na to, že se velké plodnice tohoto choroše dají po macerování v louhu vyklepat v tenké plsťovité pláty. Ty se pak sešívaly a dělaly se z nich vesty, rukávníky nebo čepice. Dnes už to u nás zřejmě nikdo neumí, avšak zmíněné výrobky můžeme ještě vidět v některých muzejních sbírkách.

Jinak zajímavý je další choroš s vytrvalými plodnicemi, ohňovec hrbolatý (Phellinus torulosus). Je to druh s jižním charakterem rozšíření; u nás roste nehojně pouze v oblasti teplomilné květeny (termofytiku), přičemž v Čechách dosahuje v této části Evropy svého nejsevernějšího souvislejšího rozšíření, a to na Karlštejnsku a v Českém středohoří u Žernosek – to se zároveň kryje se severní hranicí pěstování révy vinné. Plodnice jsou většinou dosti ploše polokruhovité nebo polorozlité, bokem přirostlé, 8–40 cm široké, na povrchu úzce brázdité, plstnaté, rezavohnědé, s tupým světlejším okrajem; póry má drobné, skořicově zbarvené. Tento parazitický choroš vyvolává bílou hnilobu dřeva a roste jen v nížině a pahorkatině hlavně na kořenech nebo bázích dubů a trnovníku akátu, méně i dřínu, hlohů, jasanů aj. (další druhy viz Vesmír 85, 526, 2006/9).

Pokud je leden beze sněhu, můžeme v zimě z břichatkovitých hub najít nápadnou, i když drobnou palečku zimní (Tulostoma brumale), která svým tvarem připomíná malé paličky: tenký hnědý, 3–5 cm dlouhý tvrdý třeň nese nahoře 0,5–1 cm širokou béžovou „hlavičku“ s úzkým rourkovitým ústím, jež je obklopeno hnědým dvůrkem. Roste v zimě a časně zjara na teplých suchých stráních, nejčastěji v meších nebo řídké vegetaci na vápenci v oblasti teplomilné květeny, jejíž hranice však někde daleko překračuje.

Nezapomeňte se po této zajímavé houbičce na svých vycházkách do zimní přírody na vhodných místech podívat. Ani jedna z „lednových“ hub přirozeně není jedlá.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Mykologie

O autorovi

František Kotlaba

RNDr. František Kotlaba, CSc., (*1927) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Do r. 1990 působil v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích. Věnuje se taxonomii, ekologii, rozšíření hub a jejich ochraně.

Doporučujeme

Vlaštovka extrémista

Vlaštovka extrémista

Jaroslav Cepák, Petr Klvaňa  |  10. 10. 2018
Díky satelitní telemetrii se podařilo odhalit vpravdě neuvěřitelné výkony některých ptačích druhů. Nejznámějším je zřejmě osmidenní nonstop let...
Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Velké umění astronavigace: Od astrolábu po sextant

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Staří mořeplavci prý určovali polohu své lodi podle hvězd. Tato rozšířená romantická představa je ale nesprávná. Metoda astronavigace nikdy nebyla...
Jak se neztratit na moři

Jak se neztratit na moři

Petr Scheirich  |  1. 10. 2018
Dle znamenitého pozorování Slunce a Měsíce shledávám naši zeměpisnou délku 178° 18' 30" západně od Greenwiche. Zeměpisná délka dle logu je 175°...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné