Sklo z oxidu uhličitého

Oxid uhličitý (CO₂) je znám ve formě plynu i pevné látky – „suchého ledu“. Nedávno se však italským vědcům podařilo vyrobit jeho další modifikaci, která svým vzhledem i amorfní strukturou připomíná sklo. Návod na výrobu sklovité formy je jednoduchý, stačí působit na oxid uhličitý tlakem 40–50 gigapascalů (400 000–500 000 atmosfér).

Schopností tvořit sklovitý oxid osvědčuje uhlík svou příslušnost do skupiny IV A Mendělejevovy soustavy prvků. Patří do ní křemík a germanium, které také tvoří sklovité oxidy. Oxid křemičitý (SiO₂) a oxid germaničitý (GeO₂) jsou však pevné látky i za běžných podmínek, zatímco sklovitá forma CO₂ je schopna existence jen při extrémně vysokém tlaku. Přesto se již objevují spekulace o praktickém využití nové formy CO₂ např. v laserové technice. Uvažuje se také o tom, zda by tato molekula nemohla existovat ve vesmíru, např. uvnitř některých planet. (Nature 441, 857, 2006)