Mravkolev alias Ťutínek

Troufám si tvrdit, že většina čtenářů Vesmíru nikdy neviděla dospělého mravkolva, přestože je hojný, a pokud ho viděli, netušili, na co se dívají. Zato znají Ťutínka, larvu mravkolva, a to díky fundamentální entomologické publikaci – Ferdovi Mravencovi od Ondřeje Sekory.

Mravkolev obecný (Myrmeleon formicarius) je zástupce síťokřídlého hmyzu z čeledi Myrmeleontidae (mravkolvovití) a jak napovídá jeho jméno, ¹⁾ je postrachem pro mravence. Nikoliv však dospělec, ale jeho dravá larva. Zavalité larvy s velkou hlavou a silnými ozubenými kusadly žijí v lesní hrabance nebo jemné sypké půdě na dně nálevkovité jamky (o průměru 1 až 5 cm), kde číhají na kořist. Jamky bývají na slunných místech, často pod keři či skalními převisy, aby byly chráněny před deštěm. Kdo navštívil některé ze skalních měst v Českém ráji, určitě si jich všiml. Kořistí larev je drobný hmyz, nejčastěji mravenci. Mravenec na sypkém podkladu snadno sklouzne do jamky, je uchopen mohutnými kusadly, usmrcen a vysát. Když se kořist snaží z pasti uniknout, metá po ní larva zrnečka písku, až ji znovu srazí do jamky. ²⁾

Larva obvykle dvakrát přezimuje. Druhým rokem vytvoří asi 20 mm dlouhý kokon, v němž se zakuklí a většinou v červenci se z něj líhne imago. Dospělec má štíhlé tělo a dlouhá úzká křídla o rozpětí 65 až 75 mm, krátká paličkovitá tykadla a dlouhá pysková makadla. Přes den sedí v křoví či jiném úkrytu, z nějž vylétá teprve večer. Samička láká samečka pomocí feromonů ³⁾ a po kopulaci snáší drobná vajíčka jednotlivě do suché půdy.

Larva mravkolva je klasickým příkladem tvora s mimotělním trávením. Kusadla má dlouhá, ústní otvor je však nefunkční. Potravu přijímá jen v tekuté podobě kanálkem, který vzniká přiložením párovitých čelistí zespodu ke kusadlům. Aby se potrava změnila na tekutou, vstříkne larva do oběti množství slin, jež obsahují pestrou směs enzymů. Ty způsobí, že se vnitřní orgány kořisti během krátké doby přemění na tekutinu, kterou larva vysaje. Nepoživatelný chitinový krunýř pak odhodí.