Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Tunelující nanotrubičky – nový způsob komunikace buněk

 |  15. 6. 2006
 |  Vesmír 85, 319, 2006/6

Vzájemná komunikace buněk je nezbytnou vlastností všech vícebuněčných organizmů. Bez ní by nemohla vzniknout funkční tkáň, orgány by se nemohly vytvořit a nemohly by ani fungovat. Buňky spolu komunikují různými způsoby. Mezi ty nejznámější patří komunikace založená na interakci chemických látek (neurotransmiterů nebo hormonů) s chemoreceptory, popř. tvorba mezibuněčných spojení, která umožňují přímou výměnu regulačních látek. U rostlin je dávno známo propojení sousedících buněk prostřednictvím plazmodesmů – cytoplazmatických můstků, které zprostředkují regulovaný pohyb látek včetně makromolekul proteinů a nukleových kyselin. Jako nový druh komunikace mezi živočišnými buňkami byly v poslední době objeveny tunelující nanotrubičky, které by mohly být jakousi živočišnou obdobou plazmodesmů. Průměr mají 50 až 200 nanometrů, délku několika buněčných průměrů a dovedou zprostředkovat kontakt mezi buňkami. Obsahují aktin – protein, který se podílí rovněž na tvorbě cytoskeletu.

Dva druhy buněk byly obarveny různými barvivy a kultivovány společně, aby se zjistilo, do jaké míry se mezi buňkami propojenými nanotrubičkami promíchaly organely a bílkoviny. Překvapivě se zjistilo, že molekuly rozpuštěné v cytoplazmě trubičkami neprocházely, zatímco bílkoviny vázané na buněčnou membránu ano. Trubičkami jsou propojeny cytoplazmatické membrány buněk, tvoří vlastně jednu souvislou membránu (Cell 97, 599, 1999). Tvorbu nanotrubiček lze ovlivnit látkami, které zasahují do polymerace či depolymerace aktinu. Jejich účinkem trubičky zmizí nebo transport skrz ně přestane fungovat (Science 303, 1007, 2004). Tím se otevírají nové možnosti regulace mezibuněčné komunikace s praktickými dopady – např. v terapii rakoviny (viz Vesmír 79, 438, 2000/8).

Nanotechnologie (technický obor, který se zabývá tvorbou a využíváním technologií v měřítku řádově nanometrů a který je velkým „šlágrem“ posledních let) zná každá živá buňka již dávno. Nihil novum sub sole.

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné