Aktuální číslo:

2018/12

Téma měsíce:

Jednotky SI

Tunelující nanotrubičky – nový způsob komunikace buněk

 |  15. 6. 2006
 |  Vesmír 85, 319, 2006/6

Vzájemná komunikace buněk je nezbytnou vlastností všech vícebuněčných organizmů. Bez ní by nemohla vzniknout funkční tkáň, orgány by se nemohly vytvořit a nemohly by ani fungovat. Buňky spolu komunikují různými způsoby. Mezi ty nejznámější patří komunikace založená na interakci chemických látek (neurotransmiterů nebo hormonů) s chemoreceptory, popř. tvorba mezibuněčných spojení, která umožňují přímou výměnu regulačních látek. U rostlin je dávno známo propojení sousedících buněk prostřednictvím plazmodesmů – cytoplazmatických můstků, které zprostředkují regulovaný pohyb látek včetně makromolekul proteinů a nukleových kyselin. Jako nový druh komunikace mezi živočišnými buňkami byly v poslední době objeveny tunelující nanotrubičky, které by mohly být jakousi živočišnou obdobou plazmodesmů. Průměr mají 50 až 200 nanometrů, délku několika buněčných průměrů a dovedou zprostředkovat kontakt mezi buňkami. Obsahují aktin – protein, který se podílí rovněž na tvorbě cytoskeletu.

Dva druhy buněk byly obarveny různými barvivy a kultivovány společně, aby se zjistilo, do jaké míry se mezi buňkami propojenými nanotrubičkami promíchaly organely a bílkoviny. Překvapivě se zjistilo, že molekuly rozpuštěné v cytoplazmě trubičkami neprocházely, zatímco bílkoviny vázané na buněčnou membránu ano. Trubičkami jsou propojeny cytoplazmatické membrány buněk, tvoří vlastně jednu souvislou membránu (Cell 97, 599, 1999). Tvorbu nanotrubiček lze ovlivnit látkami, které zasahují do polymerace či depolymerace aktinu. Jejich účinkem trubičky zmizí nebo transport skrz ně přestane fungovat (Science 303, 1007, 2004). Tím se otevírají nové možnosti regulace mezibuněčné komunikace s praktickými dopady – např. v terapii rakoviny (viz Vesmír 79, 438, 2000/8).

Nanotechnologie (technický obor, který se zabývá tvorbou a využíváním technologií v měřítku řádově nanometrů a který je velkým „šlágrem“ posledních let) zná každá živá buňka již dávno. Nihil novum sub sole.

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Poprask kolem dvojčat, prvních dětí s editovaným genomem

Poprask kolem dvojčat, prvních dětí s editovaným genomem

Jaroslav Petr  |  13. 12. 2018
V čem udělali čínští soudruzi chybu? Čínský experiment odstartoval genetické vylepšování lidstva bezpříkladně zpackaným způsobem.
Tanec mezi pravděpodobnostmi

Tanec mezi pravděpodobnostmi

Ondřej Vrtiška  |  3. 12. 2018
Forenzní genetička Halina Šimková donedávna v Kriminalistickém ústavu Praha analyzovala DNA a pomáhala odhalovat vrahy, násilníky a zloděje. To ji...
Sedm základních kamenů

Sedm základních kamenů

Ivan Boháček  |  3. 12. 2018
Začalo to metrem. Ve dnech, kdy jde toto číslo Vesmíru do tiskárny, probíhá ve Versailles 26. konference pro váhy a míry (CGPM, Conférence...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné