Děravý fosilní záznam

To, že nově objevený savec laoš (Laonastes aenigmamus) – jehož české jméno jsme si dovolili navrhnout coby zkratku pro „laoskou myš“ (laosky „khanyou“) – je podivné zvíře, jsme se snažili dostatečně zdůraznit již v lednovém čísle Vesmíru. Od zveřejnění článku se o laoších a jejich světě objevilo několik zajímavých skutečností, o kterých bychom chtěli čtenáře informovat dodatečně.

Pro laoše byla po objevu na základě podivného vzhledu a fylogenetické svébytnosti navržena vlastní čeleď Laonastidae. Když se ale na laoše pozornějším pohledem podívali paleontologové, byl jim překvapivě povědomý. Chrupem se totiž nápadně podobá zástupcům vymřelé asijské čeledi Diatomyidae (od časného oligocénu do svrchního miocénu), která ve fylogenetických analýzách vystupuje jako bezprostředně příbuzná buď hystrikognátním hlodavcům, anebo původně asijským (druhotně africkým) gundiům (Ctenodactylidae), kteří k hystrikognáthům také nemají nijak daleko. Když byla v létě 2005 objevena takřka kompletní fosilie rodu Diatomys z čínských miocenních vrstev, příbuznost laošů a diatomyší to jen potvrdilo: z detailní analýzy koster diatomyši a laoše včetně výzkumu mikrostruktury skloviny řezáků plyne, že laoš je žijícím zástupcem čeledi Diatomyidae. Je-li to pravda, pak zde máme ve fosilním záznamu mezeru dlouhou zhruba 11 milionů let, což ale popravdě není až tak překvapivé – fosilní záznam je prostě děravý – ani jinde nevídané. Za zmínku ovšem stojí, že ostatní savčí „živé fosilie“ (namátkou pes pralesní nebo pekari Wagnerův) jsou obvykle blízce příbuzné čtvrtohorním vymřelým příbuzným, zatímco dlouhodobému výpadku ve fosilním záznamu diatomyší mohou konkurovat jen vačnatci řádu Microbiotheria (do současnosti přežívá jediný druh, kolokolo Dromiciops gliroides v Chile, bližší ovšem australským vačnatcům než ostatním jihoamerickým skupinám). Na zajímavosti laoše toto nové systematické pojetí nic nemění, tak či tak tu máme novou recentní savčí čeleď; její postavení v rámci hlodavců je ovšem poněkud zpochybněno.

A nyní se zaměřme na místo, kde laoši žijí, na Khammonuanský kras ve středním Laosu. On totiž krátce po popisu laoše následoval také popis dalšího nového hlodavce (Saxatilomys paulinae), který sice není až takovou zoologickou senzací (je to myš), ale je zajímavý především tím, jak vypadá. Laošovi se nápadně podobá šedavou srstí a rozšířenými nášlapnými mozoly na tlapkách; ke všemu je k této dvojici třeba ještě dodat nový druh ježkovitých hmyzožravců srstínů (Hylomys megalotis), popsaný v této oblasti roku 2002, zvíře opět šedé, s rozšířenými mozoly na tlapkách a ještě navíc se zploštělou lebkou. Khammouanský kras tedy hostí minimálně tři nepříbuzné drobné savce, kteří se životu mezi vápencovými skalami dokonale přizpůsobili. Když si uvědomíme, kolik izolovaných krasových oblastí najdeme mezi jižní Čínou a jihem Malajského poloostrova, přímo se nabízí otázka, o kolika specializovaných krasových savcích ještě nevíme. Byl-li náš původní článek zamýšlen i jako návod jak objevit nový savčí druh, nyní dodáváme, že výzkum krasových oblastí jihovýchodní Asie takový objev téměř zaručuje… (American Museum Novitates 3497, 1–31, 2005 a Science 311, 1456–58, 2006)