Cverkologie - nauka o trpaslících

Trpajzlíci mě zajímali, nicméně chyběla mi taxonomie, systém; trpajzlíky jsem neměl utříděné, a to ani podle velikosti, natož podle významných rozlišovacích prvků. […] Byl jsem prostě v pozici amatéra (z latinského amo, amas, amare), který si danou oblast sice zamiloval, vědecky ji však nezvládá. Nutno říci, že i Jan Vodňanský (přestože se pokusil také o analýzu skupinové psychoterapie, ke které se profesionálové uchylují, když pacienti – řečeno hantýrkou sportovních komentátorů – nebezpečně přečíslí své terapeuty a začnou zlobit a vystrkovat růžky a nezbývá než je nějakým způsobem decimovat, k čemuž právě skupinová psychoterapie slouží) vystupoval více jako psychoterapeut pracující s malými vzorky než jako systematik. Jeho pozice při bádání o trpaslících se stále nalézala někdy mezi vědou a uměním, za což by ho sice pochválil Hippokrates, ale rozhodně ne Česká akademie věd, Klub septiků a další zastánci čisté a exaktní vědy. Vodňanský sice nabídl psychologické a sockálně-historické hypotézy, stejně však jako Sigmund Freud nebo Gustav Jung je nedovedl v rámci evidence based science (EBS) dokázat, ba ani se je nepokusil přesvědčivě obhájit. Tento neúspěch maskoval s úsměvem idiota útěkem k „rusálkám“, Popelce a nakonec k pohádkovým „zviřátkům“. […]

Zdálo se, že věda o trpaslících je definitivně pohřbena, ledaže by se stal zázrak. A ten zázrak se stal.

V duchu slavného sokolského pochodu se co deux ex machina objevila osobnost nanejvýš povolaná, navíc ještě vyvolená. Dodnes na její počest trpaslíci nejen 6. července, ale po celý rok sborově pějí: Oře tam Helena / máti naše drahá, / oře tam Helena, / máti naše drahá. / Ona vyorává, / ona vyorává / naše stará práva.

Helena Haškovcová, erudovaná jak přírodovědně, tak filozoficky, byla mezi naší vědeckou elitou jedinou osobou, která byla schopná etologicko-eticky popsat svět trpajzlíků v jeho bohatosti a dynamice. Svou práci odvedla s amatérským nadšením (všechny žádosti o přidělení grantu jí byly zamítnuty s nejapným odůvodněním, že trpaslíci představují jen malý problém;jakoby molekuly nebyly menší, a co se do nich proinvestovalo!) a s vědeckou důkladností. Neodradila ji ani zpráva, že Šmudla je zapsán v pořadníku jedné slavné ortopedické kliniky a čeká na operaci (hrazenou pojišťovnou), jež ho má prodloužit nejméně o 5 centimetrů. Právo zvolit si výšku ať již chirurgickou cestou, nebo používáním růstového hormonu ještě čeká na zařazení do kodexu, až bude probrána ve Štrasburku otázka, zda také člověk standardního vzrůstu má právo vyžádat si zmenšující operaci či trpaslíkový hormon.

„Pravda ve vědě může být definována jako ta pracovní hypotéza, která je nejlépe upravena k tomu, aby připravila cestu další, ještě lepší hypotéze“, napsal slavný etolog Konrád Lorenz. Myslím, že i autorka má ke svým geniálním schopnostem adekvátní dávku skromnosti, aby považovala své dílo za základní kámen budoucí vznosné stavby této nejnovější vědy.

Rozhodně navrhuji zařadit tuto knihu jako povinnou literaturu modulu věnovanému právům menšin (po provedené školské reformě), protože jedině včasná a ucelená informace ná uchrání před xenofobními náladami, až se trpaslíci budou rojit také jinde než v politice, kde se zatím těší výhodám pozitivní diskriminace.

Místo recenze úryvek z přemluvy MUDr. Radkina Honzáka, CSc., ke knize Heleny Haškovcové: Můj král trpaslíků aneb cverkologie – první česká vědecká nauka o trpaslících (úsměvná kniha o trpaslících).