Ptačí chřipka

Velkým tématem, které na nedávném zasedání Evropské asociace lékařských akademií v Bruselu otevřel jeden z největších expertů na ptačí viry Thierry van den Berg, ¹⁾ je problematika ptačí chřipky a nebezpečí chřipkové pandemie. Nejprve van den Berg krátce shrnul genetiku a antigenní vlastnosti chřipkového viru. Upozornil, že virus má 10 genů, které kódují virovou kapsli, hemaglutinin a neuraminidázu. U ptačí varianty se mohou vyskytnout všechny kombinace hemaglutininových („H“) a neuraminidázových („N“) antigenů, ²⁾ zatímco u lidské jenom některé. Nahromadění mutací hemaglutinin-neuramidázových antigenů (antigenní drift) vede k epidemii. Kompletní výměna (antigenní shift), ke které může dojít např. při infekci jedné buňky dvěma viry najednou, vede k rozsáhlé epidemii – pandemii. K tomuto jevu může dojít v praseti, které může onemocnět jak lidskou, tak ptačí chřipkou. Rezervoárem ptačí chřipky jsou divoce žijící ptáci a drůbež v Asii. Rezervoárem lidské chřipky je evropská a jiná populace. Výbušná situace může nastat ve chvíli, kdy dojde k antigennímu shiftu, např. na farmách v Asii, kde se na praseti střetnou oba typy virů, vymění si genetickou informaci a takto vzniklý virus, je-li potom dále uvolňován, se téměř bez jakékoli obrany člověka šíří v pandemickém rozměru. Pandemie přicházejí v intervalu zhruba 22 let s rozpětím 9–49 let. Znamená to tedy, že riziko vzniku další pandemie je skutečně reálné, protože poslední byla před více než 30 lety. Opatřením proti tomuto riziku by bylo jednak očkování volně žijících ptáků, což je nereálné, jednak oddělení prasat od ptáků a zvýšená hygiena zacházení s nimi na farmách v Asii (o to se experti snaží), změna ustájení (oddělení prasat od ostatních zvířat) a omezení či zákaz kohoutích zápasů (jeden z mužů, kteří v Asii nedávno zemřeli na ptačí chřipku, onemocněl tak, že svému kohoutovi vycucával hleny z nosu, protože se domníval, že kohout prohrává proto, že je unaven, a unaven je proto, že je zahleněn a špatně se mu dýchá).

Dalším opatřením je očkování proti lidskému chřipkovému viru typu A, které snižuje pravděpodobnost antigenního driftu a lidské epidemie, a tak i pravděpodobnost smíchání genetické informace (tzv. reassortmentu) ptačí a lidské varianty viru a jeho následného rozšíření po světě. I když tedy očkování proti lidskému typu chřipky není účinné proti chřipce ptačí, je součástí preventivních opatření, která snižují pravděpodobnost takového vývoje. Součástí preventivních opatření jsou rovněž opatření legislativní, která zajišťují určité nouzové řešení, neboť ve chvíli, kdy pandemie vypukne (a to je první okamžik, kdy lze vyrábět vakcíny na jistotu, neboť do té doby nikdo nezná přesné antigenní složení budoucího viru), je již zpravidla pozdě a je třeba se vyhnout zdlouhavému registračnímu procesu pro nově vyráběné vakcíny. Nemluvě o tom, že výrobní kapacita subjektů, které produkují vakcíny, není na pandemický rozvoj infekce dimenzována a ani tak být dimenzována nemůže, protože v období mezi pandemiemi by se neuživila.