Aktuální číslo:

2017/12

Téma měsíce:

Kontakty

Není vražda jako vražda

K novele trestního zákoníku
 |  16. 2. 2006
 |  Vesmír 85, 73, 2006/2

Tak přesně to měli na mysli čeští zákonodárci, když se pustili do novely trestního zákoníku. Prvního prosince 2005 pak všechny české deníky oznámily, že poslanecká sněmovna novelu schválila, což vyvolalo zejména bouřlivé reakce politiků. Šéf KDU-ČSL Miroslav Kalousek například prohlásil, že „sněmovna otevírá Pandořinu skřínku a hraje si s rizikem, jehož konce nemůže dohlédnout“, a někteří další se vyjádřili přesněji v tom smyslu, že jde o počátek legalizace eutanazie. Nyní prožíváme „oddychový čas“ a lze předpokládat, že emotivní diskuse budou obnoveny ve chvíli, kdy kontroverzní novelu bude projednávat senát. Ať již dospěje k jakýmkoliv závěrům, je třeba se odpovědně zamyslet nad tím, co se vlastně stalo a zda kritici současné novely mají pravdu, či nikoliv. Pro zachování objektivity je třeba uvést, že zazněly i názory obhajující novelu (vždyť byla přece schválena) poukazem na to, že se vlastně nic nemění.Podle „starého“ trestního zákoníku byla každá vražda (nebo napomáhání k ní) trestná, a to sazbou až 25 let, popřípadě trestem doživotí. Skutková podstata i okolnosti konkrétní vraždy byly jistě vždy pečlivě posuzovány a přihlíželo se i k polehčujícím okolnostem. Důležitý a značně rozhodující byl průkaz motivu. Pakliže někdo vraždil ze zištných, vilných či jiných důvodů, byl sice posuzován podle stejných principů jako ten, kdo se vraždy dopustil z milosrdenství, ale přesto mohla být výše trestu značně rozdílná a za smrt z milosrdenství mohla být udělena v dolní sazbě, anebo mohl být dotyčnému trest dokonce zcela prominut. Záleželo ovšem na posuzovatelích, tj. soudcích, kteří se v názoru na rozdílné motivy vražd (a tedy i následné tresty) mohli značně rozcházet.

V novele trestního zákoníku je patrný posun v tom, že zákonodárci zcela zřetelně oddělují tresty za vraždy provedené z různých motivů a za vraždu z milosrdenství. Zatímco v prvním případě možné tresty dokonce zvýšili na 30 let (a samozřejmě ponechali i výjimečný trest), za vraždu z milosrdenství deklarovali trestní sazbu v pásmu 0–6 let. Mají tedy pravdu ti, kteří tvrdí, že se vlastně nic nestalo, neboť nulový až šestiletý trest mohl aktér vraždy získat i před novelou, jestliže přísnější soudce „šel“ nad hranici 6 let. Jistý rozdíl tu ale přece jen je.

Souhlasím s těmi, kteří se obávají vývoje směrem k legalizaci nějaké formy eutanazie, a to především z následujících důvodů: poprvé se v trestním zákoně zřetelně mluví o vraždě z milosrdenství a je jí přiznána privilegovaná skutková podstata. I když je možné akceptovat rozdíly v motivech, přece jen zaráží absence jakýchkoliv kritérií, podle kterých se příště budou soudci řídit (komu trest odpustí a komu „napaří“ byť „jen šest let“). A jak budou měřit soucit? A jak bude prokazována vážně míněná a naléhavá žádost umírajícího? Jak jeho rozumný, svobodný a vážný projev autonomního rozhodování? A jak bude zabráněno zneužití, jehož formy jsou nejen předpokládané, ale i skutečné (tzv. holandský kluzký svah ve formě nevyžádaných a nechtěných vražd z milosrdenství). Pestré možnosti zneužití by však vyžadovaly samostatné pojednání. A není to náhodou tak, že ten, kdo prosí o milosrdnou smrt, a ten, kdo ji „ve jménu dobra“ provede, potřebuje naši pomoc, podporu a účastenství více a naléhavěji než liberálnější legislativní rámec pro jednání v extrémní tísni a beznaději? Není vhodnější a účinnější uvažovat o možnosti ukončení léčby, která je marná a která nemocnému přináší dystanazii (zadrženou smrt, a tedy dlouhé a namáhavé umírání), a o následné nezbytné paliativní strategii léčby a péče?

A jak to bude „s metodou“ provedení vraždy z milosrdenství? Je humánní vraždit léky z domácí lékárničky, „osvědčenými“ lektvary, plynem, či dusicím polštářem? Lze předpokládat, že několik laicky provedených vražd z milosrdenství vyvolá potřebu „důstojné metody“, čímž se celý problém přenese do roviny tzv. lékařsky asistované sebevraždy. Budeme mít pak k lékařům vztah důvěry, že vždy chrání život?

Z naznačených důvodů se domnívám, že má Miroslav Kalousek pravdu, a budu se radovat, když bude stejného názoru i senát. V každém případě ale začala hra s ohněm.

Literatura

Umírání a paliativní péče v ČR (situace, reflexe, vyhlídky), vydalo hospicové OS Cesta domů, www.cestadomu.cz

Ke stažení

O autorovi

Helena Haškovcová

Prof. RNDr. PhDr. Helena Haškovcová, CSc., (*1945) vystudovala Přírodovědeckou fakultu a Filozofickou fakultu UK v Praze. Roku 1992 se stala první profesorkou lékařské etiky u nás. Na Husitské teologické fakultě v Praze vedla v letech 1996–2002 katedru psychosociálních věd a speciální etiky. Od r. 2002 působí na Fakultě humanitních studií UK. Věnuje se zejména problematice pravdy na nemocničním lůžku, právům pacienta a thanatologii. Kromě jiných publikací je autorkou knih „Thanatologie“ (Galén 2000), Lékařská etika (3. vydání, Galén 2002).

Doporučujeme

Přemýšlej, než začneš kreslit

Přemýšlej, než začneš kreslit

Ondřej Vrtiška  |  4. 12. 2017
Nástup počítačů, geografických informačních systémů a velkých dat proměnil tvorbu map k nepoznání. Přesto stále platí, že bez znalosti základů...
Tajemná „Boží země“ Punt

Tajemná „Boží země“ Punt uzamčeno

Břetislav Vachala  |  4. 12. 2017
Mnoho vzácného zboží starověkého Egypta pocházelo z tajemného Puntu, kam Egypťané pořádali časté obchodní výpravy. Odkud jejich expedice...
Hmyz jako dokonalý létací stroj

Hmyz jako dokonalý létací stroj

Rudolf Dvořák  |  4. 12. 2017
Hmyz patří k nejdokonalejším a nejstarším letcům naší planety. Jeho letové schopnosti se vyvíjely přes 300 milionů let a předčí dovednosti všech...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné