Nárůst kyslíku v atmosféře a rozvoj savců

Vymření velkých plazů koncem druhohor a nástup savců je jedním z hlavních témat paleontologie. K množství hypotéz nedávno přibyla studie amerických vědců, podle níž mohl být rozvoj savců umožněn nárůstem množství kyslíku v atmosféře.

Na základě izotopového složení mořských sedimentů se autorům podařilo rekonstruovat změny koncentrace kyslíku v atmosféře za posledních 205 milionů let. Analýza naznačuje, že na počátku jury bylo v atmosféře pouze kolem 10 % kyslíku, tedy zhruba polovina dnešního množství. V tomto období se také začali objevovat první nejprimitivnější savci. V průběhu jury došlo k prudkému nárůstu množství kyslíku, který na konci tohoto období dosáhl přibližně 15 %. Kyslíku přibývalo po celou křídu a počátkem třetihor, a až před nějakými 40 miliony let dosáhl dnešní úrovně. V průběhu tohoto období pokračoval vývoj savců od jednodušších druhů (kam patří ptakořitní a vačnatci) po moderní placentální savce, kteří se objevují na scéně počátkem třetihor.

V porovnání s plazy mají teplokrevní savci výrazně vyšší spotřebu kyslíku. U placentálních savců je navíc dostatečné množství kyslíku klíčové pro zdárný vývoj a donošení plodu. To mohlo být příčinou, proč se placentálové plně rozvinuli až v třetihorách, kdy množství kyslíku dosáhlo dnešní úrovně. Dopad obřího meteoritu, který na přelomu druhohor a třetihor způsobil globální katastrofu spojenou s vymřením množství druhů, byl již zřejmě pouhou tečkou zakončující éru velkých plazů, jejichž evoluční čas se i tak naplnil. Uvolněný životní prostor pak mohl být rychle ovládnut nastupujícími savci, jimž vyšší množství kyslíku v atmosféře umožnilo i rozvoj velkých druhů. (Science 309, 2202, 2005)