Ad Rudá žeň

K recenzi K. Kleisnera a J. Havlíčka, zejména k závěrečnému citátu připsanému sovětskému akademikovi L. S. Bergovi, bych rád připojil malou úvahu o jednom z mnoha problémů studia soudobých dějin, kam patří i nedávné dějiny přírodních věd a biologie. Pro lepší srozumitelnost zkráceně zopakuji: …Pokud se člověk podrobil pod nátlakem a souhlasil s tím, že bude ve vědeckých otázkách vidět černou tam, kde je bílá (protože měl rodinu, děti, nedokončenou práci apod.), ale potom nikoho nepronásledoval, je to slušný, čestný člověk. Za nečestného by měl být pokládán jen ten, kdo udělal se svými vědeckými názory totéž, ale našel v tom zalíbení a získával kapitál politikařením, začínal pronásledovat své bližní a na jejich kostech si budoval kariéru.

Takové poměřování historie je příkladem poněkud nešťastně zvolené cesty, i když odhlédneme od etické stránky problému, že pasivní souhlas většiny s nátlakem je podmínkou umožňující nástup mocenského útlaku a teroru, a i když ponecháme stranou, že stejně čestnými lidmi by nakonec byli jak ti, kteří nesouhlasili, byli vystaveni perzekuci a obětovali všechno, tak ti, kteří souhlasili ze strachu.

Zásadním problémem je pojetí toho, čemu říkáme historie obecně, zde biologie pod vlivem stalinizmu zvlášť. Historik by se měl vyhnout pokušení božské pozice „nahlížet lidem do hlavy“ prostřednictvím sebe i kohokoliv jiného, byť by to byla autorita nejpovolanější. Už F. Bacon varoval před nekritickým přejímáním názorů autorit ve vědě. Vyhnout se tomuto nebezpečí je však v daném oboru soudobé historie přírodních věd pravděpodobně to nejtěžší. To však neznamená, že bychom se o to neměli snažit. Je tu mnoho možností srovnávat s vývojem politickým, společenským a kulturním v různých oblastech, napříč teritorii i disciplínami.

Myslím, že bez studia širšího kontextu vývoje celé společnosti nelze zcela hodnověrně zhodnotit pravděpodobný význam historické situace, pokud možno oproštěný od stěží definovatelných individuálních náhledů.

První pokus o zhodnocení neblahých procesů, které postihly naše vědy o životě v prvních dvou desetiletích druhé poloviny 20. století, je možné najít v práci Anny Matalové a Jiřího Sekeráka: Genetika za železnou oponou, Brno 2004 (v angl. verzi Genetics Behind The Iron Curtain).