Aktuální číslo:

2018/6

Téma měsíce:

Komunikace

Kolik ptáků vlastně vymřelo?

 |  12. 10. 2006
 |  Vesmír 85, 575, 2006/10

Hrátky s údaji kvantifikujícími stupeň ohrožení biosféry patří k oblíbeným zábavám prominentních biologů u nás i ve světě. Vznikají tak práce s alarmujícími výsledky, z nichž vyplývá, že je počet vymřelých druhů buď podstatně větší, či naopak mnohem menší, než se dosud myslelo. Často však záleží hlavně na úhlu pohledu, ze kterého se zjištěné skutečnosti posuzují. Skupina amerických ekologů si nyní vzala pod lupu míru vymírání ptáků v různých staletích. Po roce 1500, tedy vlivem kolonizace zbytku světa bílými osadníky z Evropy, vymřelo 154 druhů ptáků. To sice není tak moc, vezmeme-li v úvahu, že dosud na Zemi létá, běhá a plave skoro 10 000 ptačích druhů, nicméně čím blíže k dnešku, tím se počet ztrát zvyšuje. Tento výsledek však může být zavádějící. Pro odhad vymírání je totiž zásadní, kolik nových druhů se v jaké době popsalo. V posledních dvou staletích lidé objevují především vzácné druhy s omezeným rozšířením, které jsou také nejnáchylnější k vymření. Naopak před rokem 1900 se přírodovědci setkávali především s druhy široce rozšířenými, přičemž druhy těžko zjistitelné tak mohly vymizet, aniž je kdokoliv zaznamenal. Proto jsou dřívější ztráty pravděpodobně podhodnocené. Tento vliv se mohl projevit i v často citovaném paradoxním přežívání druhů v atlantickém pralese na pobřeží Brazílie. Z původní rozlohy zbylo méně než 10 % lesa, a to především ve výše položených územích. Přes extrémní redukci z něj prokazatelně vymizel pouze jediný endemický ptačí druh, přičemž 13 druhů, většinou montánních, bylo po roce 1980 nově popsáno. Tato data lze na jednu stranu interpretovat jako ukázku vysoké odolnosti místních druhů vůči destrukci jejich životního prostředí. Ovšem stejně tak je možné jev vykládat jako objevování posledních pozůstatků dřívějšího druhového bohatství, které bylo hlavně v nížinách nenávratně zničeno, aniž jsme to mohli jakkoliv zachytit. Proto je těžké rozhodnout, zda dosavadní ochrana skutečně může efektivně zamezit dalším ztrátám druhového bohatství ptáků. Bez intenzivního ochranářského úsilí by byla míra vymírání ptáků v posledních desetiletích asi trojnásobná oproti reálné hodnotě. Zároveň však autoři tvrdí, že při změně prostředí v nechráněných územích tropických oblastí budeme svědky dosud nevídaného úbytku druhů do konce 21. století. (Proc. Nat. Acad. Sci. USA 103, 10941–10946, 2006)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Reif

Doc. Mgr. Jiří Reif, Ph.D., (* 1980) se v Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK v Praze a na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci zabývá biologickými principy, na nichž by měla být založena ochrana ptáků.

Doporučujeme

Tři sestry postmoderních válek

Tři sestry postmoderních válek

Eva Bobůrková  |  4. 6. 2018
Mohli to být i vaši sousedi, ale teď to jsou váleční zabijáci. Proč jdou tito chlapi do války? Jiní muži jdou zase vydělávat do ciziny a v rodné...
Tajná služba hlásí

Tajná služba hlásí

Tereza Petrusková  |  4. 6. 2018
Nepochybně i teď, kdy čtete tyto řádky, někdo ve vaší blízkosti odposlouchává. Nemusí to být nutně policie, podezřívající vás z organizovaného...
Neznámá tvář molekul života

Neznámá tvář molekul života

Ondřej Vrtiška  |  4. 6. 2018
Vztah nukleových kyselin a proteinů je podle středoškolských učebnic poměrně prostý. DNA nese dědičnou informaci, RNA je její poslíček a proteiny...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné