Aktuální číslo:

2026/7

Téma měsíce:

Mapy

Obálka čísla

Kolik ptáků vlastně vymřelo?

 |  12. 10. 2006
 |  Vesmír 85, 575, 2006/10

Hrátky s údaji kvantifikujícími stupeň ohrožení biosféry patří k oblíbeným zábavám prominentních biologů u nás i ve světě. Vznikají tak práce s alarmujícími výsledky, z nichž vyplývá, že je počet vymřelých druhů buď podstatně větší, či naopak mnohem menší, než se dosud myslelo. Často však záleží hlavně na úhlu pohledu, ze kterého se zjištěné skutečnosti posuzují. Skupina amerických ekologů si nyní vzala pod lupu míru vymírání ptáků v různých staletích. Po roce 1500, tedy vlivem kolonizace zbytku světa bílými osadníky z Evropy, vymřelo 154 druhů ptáků. To sice není tak moc, vezmeme-li v úvahu, že dosud na Zemi létá, běhá a plave skoro 10 000 ptačích druhů, nicméně čím blíže k dnešku, tím se počet ztrát zvyšuje. Tento výsledek však může být zavádějící. Pro odhad vymírání je totiž zásadní, kolik nových druhů se v jaké době popsalo. V posledních dvou staletích lidé objevují především vzácné druhy s omezeným rozšířením, které jsou také nejnáchylnější k vymření. Naopak před rokem 1900 se přírodovědci setkávali především s druhy široce rozšířenými, přičemž druhy těžko zjistitelné tak mohly vymizet, aniž je kdokoliv zaznamenal. Proto jsou dřívější ztráty pravděpodobně podhodnocené. Tento vliv se mohl projevit i v často citovaném paradoxním přežívání druhů v atlantickém pralese na pobřeží Brazílie. Z původní rozlohy zbylo méně než 10 % lesa, a to především ve výše položených územích. Přes extrémní redukci z něj prokazatelně vymizel pouze jediný endemický ptačí druh, přičemž 13 druhů, většinou montánních, bylo po roce 1980 nově popsáno. Tato data lze na jednu stranu interpretovat jako ukázku vysoké odolnosti místních druhů vůči destrukci jejich životního prostředí. Ovšem stejně tak je možné jev vykládat jako objevování posledních pozůstatků dřívějšího druhového bohatství, které bylo hlavně v nížinách nenávratně zničeno, aniž jsme to mohli jakkoliv zachytit. Proto je těžké rozhodnout, zda dosavadní ochrana skutečně může efektivně zamezit dalším ztrátám druhového bohatství ptáků. Bez intenzivního ochranářského úsilí by byla míra vymírání ptáků v posledních desetiletích asi trojnásobná oproti reálné hodnotě. Zároveň však autoři tvrdí, že při změně prostředí v nechráněných územích tropických oblastí budeme svědky dosud nevídaného úbytku druhů do konce 21. století. (Proc. Nat. Acad. Sci. USA 103, 10941–10946, 2006)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Reif

Doc. Mgr. Jiří Reif, Ph.D., (* 1980) se v Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK v Praze a na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci zabývá biologickými principy, na nichž by měla být založena ochrana ptáků.

Doporučujeme

Když bahno teče jako ledovec

Když bahno teče jako ledovec

Petr Brož  |  7. 7. 2026
Už několik desetiletí si věda láme hlavu nad zvláštními, několik desítek metrů vysokými kopci rozesetými po různých částech Marsu. Je přitom...
Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů

Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů uzamčeno

Jitka Močičková  |  7. 7. 2026
Mapy jsou často vnímány jako důvěryhodné médium založené na seriózních datech. Proto nebývají podrobovány stejné míře kritické reflexe jako text,...
Když mapa mluví

Když mapa mluví uzamčeno

Jan D. Bláha  |  7. 7. 2026
Mapy patří k nejpřesvědčivějším obrazům světa. Působí věcně a spolehlivě, nejsou však pouhým otiskem reality. Každá mapa je výsledkem rozhodnutí,...