Bytový dům na Petřinách

V mnoha oblastech lidské činnosti jsou každoročně vyhlašovány nejpozoruhodnější výkony nebo nejvýznamnější osobnosti daného oboru. V architektuře je u nás takovou soutěží Grand Prix Obce architektů. V ní jsou udělovány ceny za nejlepší realizaci předchozího roku v několika kategoriích – od novostavby přes rekonstrukce, interiér, detail po krajinnou architekturu – a jedna z nich je zároveň vyhlášena celkovým vítězem. Vedle toho je oceněn i jeden tvůrce za celoživotní dílo. Přestože od letošního verdiktu poroty již uběhla nějaká doba, stojí za to nejen připomenout výsledky soutěže, ale zmínit i její roli v naší architektuře.

Česká Grand Prix má za sebou již třináctý ročník. Mezinárodní složení poroty, v níž se postupně vystřídala plejáda opravdu významných architektů, jí vydobylo značnou prestiž. Zejména v devadesátých letech u nás tato soutěž pomáhala ustavovat obecnější kritéria posuzování architektonické kvality. Přitom zároveň vtiskovala mezinárodní punc převládajícímu názoru, že střízlivá architektura volně navazující na meziválečné tradice je nejsilnější polohou domácí tvorby. Přestože porotci se střídali a přicházeli ze zemí s pestřejším spektrem architektonických proudů, zde zpravidla vyzvedli právě tento ukázněný proud, jako by cítili, že proti kýči, rozmáhajícímu se v komerčním stavění, je třeba postavit pevný řád.

Praxe stavění však těmto vzorům, a především nárokům na kvalitu zdaleka neodpovídala. Zejména v oblasti bydlení je propast mezi pokleslým vkusem většinové produkce a architektonicky zajímavými stavbami stále zarážející. A je možná příznačné, že za třináct ročníků soutěže Grand Prix byla stavbě pro bydlení přisouzena hlavní cena jen málokdy – a to často za méně typické úkoly, jako je penzion pro starší a hendikepované osoby, rekonstrukce staršího obytného objektu apod. Letos poprvé získala Grand Prix novostavba bytového domu – šestipodlažní objekt se čtyřiceti byty na okraji pražského sídliště Petřiny od architektů Karla Scheiba a Tomáše Velinského. I když i v minulých letech se v rámci tohoto nejrozšířenějšího typu stavební úlohy (vedle rodinného domu) objevilo několik kvalitních staveb, stále jde spíše o výjimky. Architekti se sice již dávno zbavili svěrací kazajky panelové technologie, ale jejich tvořivost často naráží na tvrdý ekonomický kalkul stavebně podnikatelských firem, jež byty na prodej budují. Právě Scheibův a Velinského dům je dokladem toho, že předpokladem architektonického úspěchu je osvícený investor. V tomto případě jím byla malá s. r. o., vlastně sdružení spřízněných duší, v němž bylo jistě snazší prosadit originální cestu než v anonymním prostředí firmy, kde vládnou tabulky a myšlenkové stereotypy.

Dům stojí na Petřinách, na okraji jednoho z prvních velkých pražských sídlišť z počátku šedesátých let a na dohled od jednoho z prvních polistopadových obytných souborů od spoluautora Tančícího domu Vlada Miluniče. A jako by byl poučen oběma historickými etapami: Svou živostí se výrazně odlišuje od dřívější sídlištní monotónnosti, zároveň však se od svých sousedů nedistancuje tak ostentativně jako labyrintická urbanistická struktura Miluničova. Stavba respektuje daný průběh komunikace, jen jej téměř scénograficky dramatizuje mírným zalomením průčelí. Protože vyrostla na místě staré sídlištní samoobsluhy, bylo umístění obchodů do parteru podmínkou – zároveň se tak podpořil pocit skutečné ulice, fenoménu dřívějším sídlištím cizího. Nepravidelná, ale promyšlená kompozice oken, lodžií a prosklených nároží, barevnost odlišující hlavní omítané těleso stavby od dřevem obložených „nástaveb“ – to vše jsou prostředky, jimiž stavba získává jasnou individuální tvář. A i navenek je zřejmé, že individuální řešení se skrývá také uvnitř v dispozicích bytů, které jsou zde v rozpětí od garsonek po mezonetové byty v horních podlažích. Bylo by hezké, kdyby Grand Prix udělená tomuto domu přesvědčila ostatní stavebníky, že architektura není luxusem, který se nevyplácí.

A pro úplnost: v soutěži získaly další ceny rekonstrukce brněnského divadla Reduta, v kategorii interiér architektonický návrh výstavy „Karel IV. – císař z Boží milosti“ na Pražském hradě a Grand Prix za celoživotní dílo Věra Machoninová, autorka mj. pražského Domu bytové kultury na Pankráci nebo spolu se svým manželem hotelu Thermal v Karlových Varech.