Aktuální číslo:

2018/12

Téma měsíce:

Jednotky SI

Dinosauři spásali trávu

 |  16. 1. 2006
 |  Vesmír 85, 8, 2006/1

V představě autorů dětských knížek o dinosaurech se tito plazi (pokud šlo o býložravce) živili nejčastěji stromovými přesličkami nebo trávou. Přesličky ovšem dominovaly některým lesním porostům v mladších prvohorách, kdy ještě dinosauři nežili. Naopak traviny se ve větší míře objevily až v kenozoiku. Rozvoj travnatých porostů – stepí a savan – ve třetihorách se často chápe jako výsledek společného vývoje (koevoluce) velkých savců a jednoděložných rostlin.

Nedávný objev, že se někteří dinosauři skutečně živili z určité části spásáním trávy, je proto překvapivý a do určité míry rehabilituje představy tvůrců dětských komiksů. Důkaz spočívá v tom, že ve fosilním trusu (koprolitech) svrchnokřídových dinosaurů z Indie byly nalezeny dobře zachovalé fytolity jednoznačně svědčící o existenci trav. Fytolity jsou křemenná tělíska vznikající uvnitř rostlinných buněk. V travách je jich velké množství a slouží například k obrušování zubní skloviny u koní i dalších specializovaných býložravců.

Nález z Indie pochází z vrstev starých 65–70 milionů let, což odpovídá věku dosud nejstarších fosilních trav. V dinosauřích koprolitech však bylo nalezeno pět různých forem travních fytolitů. Z toho vyplývá, že trávy musely být v tomto období již poměrně diverzifikovanou skupinou, a jejich vývoj tedy začal podstatně dříve, nejspíše na konci spodní křídy nebo na samém počátku křídy svrchní. Nejdříve šlo zřejmě o lesní bylinný podrost.

Ve vrstvách, z nichž pocházejí zmíněné nálezy, byly zjištěny kosti titanosaurů – velkých býložravců s dlouhými krky. Lze proto předběžně předpokládat, že právě oni byli těmi spásači trávy. Traviny nebyly jejich jedinou obživou, jak dokládají určitelné zbytky nahosemenných, jehličnatých i dvouděložných rostlin v koprolitech. Velký podíl trávy v jídelníčku mohli mít spíše mladší jedinci. (Science 310, 1177, 2005)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Radek Mikuláš

RNDr. Radek Mikuláš (*1964) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá studiem biogenního přepracování hornin, paleobiologií a geomorfologií. Je autorem či spoluautorem několika knih, z poslední doby např. Současná umělecká díla v krajině, Divoká příroda Prahy a blízkého okolí či Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky.
Mikuláš Radek

Doporučujeme

Tanec mezi pravděpodobnostmi

Tanec mezi pravděpodobnostmi

Ondřej Vrtiška  |  3. 12. 2018
Forenzní genetička Halina Šimková donedávna v Kriminalistickém ústavu Praha analyzovala DNA a pomáhala odhalovat vrahy, násilníky a zloděje. To ji...
Sedm základních kamenů

Sedm základních kamenů

Ivan Boháček  |  3. 12. 2018
Začalo to metrem. Ve dnech, kdy jde toto číslo Vesmíru do tiskárny, probíhá ve Versailles 26. konference pro váhy a míry (CGPM, Conférence...
Je resveratrol opravdu lék proti stárnutí?

Je resveratrol opravdu lék proti stárnutí?

O resveratrolu jsme léta slýchali ve spojitosti s příznivými účinky pití červeného vína či s tzv. francouzským paradoxem. Pak se objevily zprávy,...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné