Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Dinosauři spásali trávu

 |  16. 1. 2006
 |  Vesmír 85, 8, 2006/1

V představě autorů dětských knížek o dinosaurech se tito plazi (pokud šlo o býložravce) živili nejčastěji stromovými přesličkami nebo trávou. Přesličky ovšem dominovaly některým lesním porostům v mladších prvohorách, kdy ještě dinosauři nežili. Naopak traviny se ve větší míře objevily až v kenozoiku. Rozvoj travnatých porostů – stepí a savan – ve třetihorách se často chápe jako výsledek společného vývoje (koevoluce) velkých savců a jednoděložných rostlin.

Nedávný objev, že se někteří dinosauři skutečně živili z určité části spásáním trávy, je proto překvapivý a do určité míry rehabilituje představy tvůrců dětských komiksů. Důkaz spočívá v tom, že ve fosilním trusu (koprolitech) svrchnokřídových dinosaurů z Indie byly nalezeny dobře zachovalé fytolity jednoznačně svědčící o existenci trav. Fytolity jsou křemenná tělíska vznikající uvnitř rostlinných buněk. V travách je jich velké množství a slouží například k obrušování zubní skloviny u koní i dalších specializovaných býložravců.

Nález z Indie pochází z vrstev starých 65–70 milionů let, což odpovídá věku dosud nejstarších fosilních trav. V dinosauřích koprolitech však bylo nalezeno pět různých forem travních fytolitů. Z toho vyplývá, že trávy musely být v tomto období již poměrně diverzifikovanou skupinou, a jejich vývoj tedy začal podstatně dříve, nejspíše na konci spodní křídy nebo na samém počátku křídy svrchní. Nejdříve šlo zřejmě o lesní bylinný podrost.

Ve vrstvách, z nichž pocházejí zmíněné nálezy, byly zjištěny kosti titanosaurů – velkých býložravců s dlouhými krky. Lze proto předběžně předpokládat, že právě oni byli těmi spásači trávy. Traviny nebyly jejich jedinou obživou, jak dokládají určitelné zbytky nahosemenných, jehličnatých i dvouděložných rostlin v koprolitech. Velký podíl trávy v jídelníčku mohli mít spíše mladší jedinci. (Science 310, 1177, 2005)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Radek Mikuláš

RNDr. Radek Mikuláš (*1964) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá studiem biogenního přepracování hornin, paleobiologií a geomorfologií. Je autorem či spoluautorem několika knih, z poslední doby např. Současná umělecká díla v krajině, Divoká příroda Prahy a blízkého okolí či Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky.
Mikuláš Radek

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.