Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Dinosauři spásali trávu

 |  16. 1. 2006
 |  Vesmír 85, 8, 2006/1

V představě autorů dětských knížek o dinosaurech se tito plazi (pokud šlo o býložravce) živili nejčastěji stromovými přesličkami nebo trávou. Přesličky ovšem dominovaly některým lesním porostům v mladších prvohorách, kdy ještě dinosauři nežili. Naopak traviny se ve větší míře objevily až v kenozoiku. Rozvoj travnatých porostů – stepí a savan – ve třetihorách se často chápe jako výsledek společného vývoje (koevoluce) velkých savců a jednoděložných rostlin.

Nedávný objev, že se někteří dinosauři skutečně živili z určité části spásáním trávy, je proto překvapivý a do určité míry rehabilituje představy tvůrců dětských komiksů. Důkaz spočívá v tom, že ve fosilním trusu (koprolitech) svrchnokřídových dinosaurů z Indie byly nalezeny dobře zachovalé fytolity jednoznačně svědčící o existenci trav. Fytolity jsou křemenná tělíska vznikající uvnitř rostlinných buněk. V travách je jich velké množství a slouží například k obrušování zubní skloviny u koní i dalších specializovaných býložravců.

Nález z Indie pochází z vrstev starých 65–70 milionů let, což odpovídá věku dosud nejstarších fosilních trav. V dinosauřích koprolitech však bylo nalezeno pět různých forem travních fytolitů. Z toho vyplývá, že trávy musely být v tomto období již poměrně diverzifikovanou skupinou, a jejich vývoj tedy začal podstatně dříve, nejspíše na konci spodní křídy nebo na samém počátku křídy svrchní. Nejdříve šlo zřejmě o lesní bylinný podrost.

Ve vrstvách, z nichž pocházejí zmíněné nálezy, byly zjištěny kosti titanosaurů – velkých býložravců s dlouhými krky. Lze proto předběžně předpokládat, že právě oni byli těmi spásači trávy. Traviny nebyly jejich jedinou obživou, jak dokládají určitelné zbytky nahosemenných, jehličnatých i dvouděložných rostlin v koprolitech. Velký podíl trávy v jídelníčku mohli mít spíše mladší jedinci. (Science 310, 1177, 2005)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Radek Mikuláš

RNDr. Radek Mikuláš (*1964) vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě UK. V Geologickém ústavu AV ČR, v. v. i., se zabývá studiem biogenního přepracování hornin, paleobiologií a geomorfologií. Je autorem či spoluautorem několika knih, z poslední doby např. Současná umělecká díla v krajině, Divoká příroda Prahy a blízkého okolí či Atlas pískovcových skalních měst České a Slovenské republiky.
Mikuláš Radek

Doporučujeme

Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...
Paradoxní příběh paradoxu obezity

Paradoxní příběh paradoxu obezity uzamčeno

Petr Sucharda  |  7. 7. 2025
Obezita představuje jednu z nejzávažnějších civilizačních chorob, jejíž důsledky zasahují do téměř všech oblastí lidského zdraví. Její definice...