Minerály a jejich naleziště

Koncem minulého roku vyšla v České republice mineralogická encyklopedie světa v angličtině. Zahrnuje okolo 4200 minerálů a 8500 lokalit. Vychází z „Encyklopedického přehledu minerálů“ J. H. Bernarda, R. Rosta a kol., což je publikace nakladatelství Academia, která obdržela českou literární cenu za nejlepší přírodovědnou knihu v roce 1992.

• V první části nové encyklopedie (670 stran) je abecední přehled minerálů. Tučně jsou vytištěny platné názvy minerálů, tučnou kurzívou názvy směsí (limonit, psilomelan aj.) či minerálů nedostatečně popsaných, obyčejnou kurzívou synonyma a odrůdy. Za názvem minerálu následuje jeho chemický vzorec, dvoumístný alfanumerický kód vyjadřující zařazení do Strunzova krystalochemického systému a popis minerálu, uvedena je např. krystalová symetrie, prostorová grupa, mřížkové parametry, hodnoty několika nejintenzivnějších rtg-difrakcí aj.; nechybějí fyzikální vlastnosti důležité pro určování minerálů – habitus a velikost krystalů, popř. vzhled agregátů, barva, průhlednost, lesk, vryp, štěpnost, dělitelnost, křehkost. Uvádí se tvrdost a většinou i hustota. U minerálů průhledných jsou indexy lomu, optický charakter minerálu aj., u minerálů neprůhledných např. barva v odraženém světle.

  Též se uvádí fluorescence v UV světle, magnetické vlastnosti a radioaktivita. Následuje popis nalezišť daného minerálu (tato část je oproti předchozí encyklopedii významně rozšířena). Uvedeny jsou i staré nejslavnější lokality, často již nedostupné, ale největší pozornost je věnována důležitým lokalitám současným. Doplněny jsou informace o vzdálenosti od města, o správní oblasti a o státu, kde se lokalita nachází. V rámci jednoho minerálu jsou lokality řazeny podle genetických typů mineralizace – vyvřelé horniny, pegmatity, rudní žíly, sedimenty… apod. Zvláštní zřetel je kladen na lokality drahokamů. U každého genetického typu výskytu jsou lokality řazeny geograficky dle kontinentů. Na konci textu k danému minerálu je stručný odkaz na nejdůležitější literaturu. Malým nedostatkem ve srovnání se starší českou encyklopedií je zrušení vysvětlivek o původu názvu minerálu.

  Za přehledem minerálů následuje tabulka nejbohatších lokalit světa, řazená podle počtu typových minerálů. (Za typový minerál se pro danou lokalitu pokládá pouze takový minerální druh, který byl poprvé na světě popsán právě z této lokality.) U každé lokality je uveden nejčastější genetický typ výskytu a celkový počet minerálních druhů tam nalezených. Na konci tabulky je zmíněno několik lokalit bohatých na minerální druhy, přestože počet typových minerálů na nich je nízký. Podle celkového počtu vede Jáchymov se svými 384 druhy minerálů.

• V druhé části knihy (119 stran) je abecední seznam lokalit zmíněných v encyklopedické části. Také zde je u nalezišť uvedena bližší lokalizace (vzdálenost od většího města, správní oblast, stát). Za každou lokalitou je seznam minerálů tam nalezených, typové minerály jsou zvýrazněny velkými písmeny. V knize se dobře hledá – ořízka má jinou barvu v části minerálů a jinou v části lokalit; v obou částech jsou na ořízce počáteční písmena hesel.

Publikace je zpracována precizně, snad jedinou „slabinou“ knihy je její váha 2,5 kg. To je ale nezbytná daň za vysokou úroveň barevných obrázků na křídovém papíře. Podle autorů je kniha určena profesionálním i amatérským mineralogům – včetně sběratelů minerálů, kurátorů muzeí a obchodníků s minerály. A těm všem ji lze vřele doporučit.

Také tato mineralogická encyklopedie obdržela cenu Českého literárního fondu za nejlepší vědeckou knihu roku 2004. Historie se opakuje – po 13 letech získala cenu obdobná kniha. Autorům lze jen blahopřát a čtenářům přát co nejvíce knih podobně kvalitního obsahu i vzhledu.