Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2Vesmírná škola 2

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Jména posvátných hor v Čechách

 |  15. 9. 2005
 |  Vesmír 84, 504, 2005/9

Rozhlédněme se třeba z Ještědu! Přecházíme od zábradlí k zábradlí a podle charakteristických tvarů postupně určujeme Trosky, Mužský, Ralsko, Bezděz, Říp, Milešovku, Klíč, Sněžku – ani nepotřebujeme mapu. Není divu, že karavanám putujícím po obchodních stezkách sloužily kopce odpradávna jako orientační body. Všechny nápadné vyvýšeniny jistě měly předslovanská jména, ta však byla buď nahrazena, nebo postupně zkomolena.

Výstup vzhůru je tradičně spojován s duchovním povznesením. Vyjdete na Petřín – a spatříte kostel sv. Vavřince. Na Vyšehradě stojí rotunda sv. Jana Evangelisty a kostel zasvěcený sv. Petru a Pavlu, na Hradčanech bazilika sv. Jiří a Chrám sv. Víta. Vylezete na Říp – a ejhle, rotunda sv. Jiří! Vyjedete lanovkou na Sněžku – a je tam kaple sv. Vavřince. Na Svaté hoře u Příbrami, Svatém Hostýně na Vsetínsku, Křemešníku na Pelhřimovsku a leckde jinde byly vystavěny rozlehlé poutní komplexy. U Olomouce se tyčí Svatý kopeček (dříve Svatá hora) s kostelem navštívení Panny Marie. Na turistických mapách se vyskytují jména jako Mariánský vrch, Vrch Anděla strážce, Kostelní vrch apod. To vše je spojeno s katolicizmem. Protestantizmu lze přičíst např. biblická jména hor: Tábor u Sezimova Ústí pojmenovali r. 1420 husitští kněží podle hory Thabor u Nazaretu, třebechovický Oreb téhož roku nazvali podle Chorébu v pohoří Sínaj.

Nejedno z křesťanských posvátných míst navazovalo na nějaký pohanský kult, povědomí o něm se však prolíná s folklorem. Hostýn, spojovaný dnes s kultem mariánským, je opředen pověstmi o obětech bohu Radegastovi, ale i o sněmech čarodějnic. Jisto je, že na vrcholu jsou zbytky hradiště z konce doby bronzové a starší doby železné (do r. 500 př. Kr.), které pak v době laténské obývali Keltové. Jméno Hostýn, resp. Hostejn, je nejasné. Mluvívalo se sice o přenesení názvu Hoštejna na Zábřežsku, ale neexistuje o tom žádný písemný doklad, tím méně vysvětlení. Podle obecného trendu se uvádí, že šlo nejspíš o „Hostův vrch“, přičemž „hosta“, v toponymech hojného (Hostinné, Hostivař, Hostouň), nutno chápat ve starším významu slova jako „cizince“.

Podle lidové pověsti bylo Radegastovo obětiště také na Radhošti, kde dnes stojí jeho socha. Tenhle Radegast je ale čistě „folklorním duchem“ Beskyd (jako Krakonoš v Krkonoších) a k bohu kmene Luticů, jehož jméno ostatně znělo Redigost, má daleko. Opět nevíme nic víc, než že Radhošť je „Radhostova hora“. Záhadou asi zůstane, proč má tolik hor název vytvořený z osobního jména na -host starobylou příponou -j s měkkým jerem, která měkčí -st na -šť (Tuhošť, Vidhošť, Úhošť, Varhošť, Vlhošť). Hypotetickým „majitelem“ dejme tomu „Vlhostova vrchu“ jistě nebyl žádný měštěnín z nedalekého Úštěku, nýbrž nějaký praslovanský Vělgost, jak nasvědčuje rozptýlení jména po slovanském světě (Velgoště, Velegošči, Wolgast, Wilgoszcza). Námětem k zamyšlení budiž Varhošť, „vrch Varhostův“, jehož jméno budí asociaci s „vartováním“. (Koho hlídal a před čím?)

Předslovanská jména hor, která jsme schopni rekonstruovat, nám o eventuálním posvátném významu lokality nic neprozradí. Jméno tajemného Oškobrhu (východně od Poděbrad) s hradištěm z mladší doby halštatské se patrně odvíjí z germánských slov aska (jasan) a berg (hora). Od spojení ask-ket (jasanový les) bývá poněkud složitě odvozován i Ještěd. „Národní“ hora Říp má původ v germánském rip – hora. „Olymp brdského kraje“, který měl koncem doby bronzové obrovský kultovní význam, svá stará jména poztrácel a jmenuje se podle holého vršku Plešivec. Slibný Donnersberg (Hromová hora), jak Němci nazývali Milešovku, je doložen až z 18. století, tudíž o předslovanském „vládci hromů“ nemá smysl uvažovat. Jste zklamáni? Asi ano, ale přece vám tu nebudu vyprávět pohádky…

Ke stažení

O autorovi

Pavla Loucká

Mgr. Pavla Loucká (*1950) vystudovala obor čeština-jugoslavistika na Filozofické fakultě UK v Praze. V redakci Vesmíru se zabývá jazykovou úpravou textů a popularizací češtiny. Deset let (1996–2006) psala pro Vesmír jazykové koutky. Je autorkou dvou knih o češtině: „Zahrada ochočených slov“ (Dokořán 2007) a „Dech, duch a duše češtiny“ (Albatros 2008).

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...