Jména posvátných hor v Čechách

Rozhlédněme se třeba z Ještědu! Přecházíme od zábradlí k zábradlí a podle charakteristických tvarů postupně určujeme Trosky, Mužský, Ralsko, Bezděz, Říp, Milešovku, Klíč, Sněžku – ani nepotřebujeme mapu. Není divu, že karavanám putujícím po obchodních stezkách sloužily kopce odpradávna jako orientační body. Všechny nápadné vyvýšeniny jistě měly předslovanská jména, ta však byla buď nahrazena, nebo postupně zkomolena.

Výstup vzhůru je tradičně spojován s duchovním povznesením. Vyjdete na Petřín – a spatříte kostel sv. Vavřince. Na Vyšehradě stojí rotunda sv. Jana Evangelisty a kostel zasvěcený sv. Petru a Pavlu, na Hradčanech bazilika sv. Jiří a Chrám sv. Víta. Vylezete na Říp – a ejhle, rotunda sv. Jiří! Vyjedete lanovkou na Sněžku – a je tam kaple sv. Vavřince. Na Svaté hoře u Příbrami, Svatém Hostýně na Vsetínsku, Křemešníku na Pelhřimovsku a leckde jinde byly vystavěny rozlehlé poutní komplexy. U Olomouce se tyčí Svatý kopeček (dříve Svatá hora) s kostelem navštívení Panny Marie. Na turistických mapách se vyskytují jména jako Mariánský vrch, Vrch Anděla strážce, Kostelní vrch apod. To vše je spojeno s katolicizmem. Protestantizmu lze přičíst např. biblická jména hor: Tábor u Sezimova Ústí pojmenovali r. 1420 husitští kněží podle hory Thabor u Nazaretu, třebechovický Oreb téhož roku nazvali podle Chorébu v pohoří Sínaj.

Nejedno z křesťanských posvátných míst navazovalo na nějaký pohanský kult, povědomí o něm se však prolíná s folklorem. Hostýn, spojovaný dnes s kultem mariánským, je opředen pověstmi o obětech bohu Radegastovi, ale i o sněmech čarodějnic. Jisto je, že na vrcholu jsou zbytky hradiště z konce doby bronzové a starší doby železné (do r. 500 př. Kr.), které pak v době laténské obývali Keltové. Jméno Hostýn, resp. Hostejn, je nejasné. Mluvívalo se sice o přenesení názvu Hoštejna na Zábřežsku, ale neexistuje o tom žádný písemný doklad, tím méně vysvětlení. Podle obecného trendu se uvádí, že šlo nejspíš o „Hostův vrch“, přičemž „hosta“, v toponymech hojného (Hostinné, Hostivař, Hostouň), nutno chápat ve starším významu slova jako „cizince“.

Podle lidové pověsti bylo Radegastovo obětiště také na Radhošti, kde dnes stojí jeho socha. Tenhle Radegast je ale čistě „folklorním duchem“ Beskyd (jako Krakonoš v Krkonoších) a k bohu kmene Luticů, jehož jméno ostatně znělo Redigost, má daleko. Opět nevíme nic víc, než že Radhošť je „Radhostova hora“. Záhadou asi zůstane, proč má tolik hor název vytvořený z osobního jména na -host starobylou příponou -j s měkkým jerem, která měkčí -st na -šť (Tuhošť, Vidhošť, Úhošť, Varhošť, Vlhošť). Hypotetickým „majitelem“ dejme tomu „Vlhostova vrchu“ jistě nebyl žádný měštěnín z nedalekého Úštěku, nýbrž nějaký praslovanský Vělgost, jak nasvědčuje rozptýlení jména po slovanském světě (Velgoště, Velegošči, Wolgast, Wilgoszcza). Námětem k zamyšlení budiž Varhošť, „vrch Varhostův“, jehož jméno budí asociaci s „vartováním“. (Koho hlídal a před čím?)

Předslovanská jména hor, která jsme schopni rekonstruovat, nám o eventuálním posvátném významu lokality nic neprozradí. Jméno tajemného Oškobrhu (východně od Poděbrad) s hradištěm z mladší doby halštatské se patrně odvíjí z germánských slov aska (jasan) a berg (hora). Od spojení ask-ket (jasanový les) bývá poněkud složitě odvozován i Ještěd. „Národní“ hora Říp má původ v germánském rip – hora. „Olymp brdského kraje“, který měl koncem doby bronzové obrovský kultovní význam, svá stará jména poztrácel a jmenuje se podle holého vršku Plešivec. Slibný Donnersberg (Hromová hora), jak Němci nazývali Milešovku, je doložen až z 18. století, tudíž o předslovanském „vládci hromů“ nemá smysl uvažovat. Jste zklamáni? Asi ano, ale přece vám tu nebudu vyprávět pohádky…