Octomilka jako model studia tolerancek chemickým látkám

Vývoj tolerance k užívané chemické látce představuje jednu z příčin negativních dopadů užívání legálních i ilegálních drog, kdy je uživatel nucen zvyšovat užívané dávky se všemi zdravotními i ekonomickými důsledky. Tento komplexní mechanizmus je poměrně odolný vůči výzkumu, proto je každý nápaditý směr bádání v této problematice přínosem.

Tým vědců z Texaské univerzity pod vedením Nigela Atkinsona ohlásil objev genu hrajícího významnou roli při vzniku tolerance u octomilky. V rámci experimentu se sledovala reakce octomilek na benzylalkohol, organické rozpouštědlo používané jako anestetikum. Octomilky vystavené benzylalkoholu se nejprve čile pohybovaly a šplhaly po stěnách pokusných nádob. S postupující intoxikací skončila excitační fáze, a mušky škobrtaly, padaly ze stěn a nakonec upadly do bezvědomí.

Ukázalo se, že octomilky, které byly již dříve vystaveny působení benzylalkoholu, se z „tripu“ dostávaly mnohem rychleji než octomilky vystavené této látce poprvé. Tato „tolerance“ trvala déle než 7 dní. Klíčovou roli v ní hraje gen slo, jehož produkt představuje povrchový protein nervových buněk ovládající vzájemnou komunikaci těchto buněk v mozku. Geneticky upravené octomilky bez genu slo si toleranci na benzylalkohol nevytvářely, octomilky s uměle zvýšenou aktivitou genu slo si naopak vytvářely větší toleranci než původně.

Lidský gen slo je takřka totožný se slo octomilek. Pokud se prokáže, že jde skutečně o tentýž mechanizmus vzniku tolerance vůči chemickým látkám a ne jenom o specifický případ týkající se benzylalkoholu nebo například organických rozpouštědel, mohl by další výzkum tohoto genu přinést zajímavé možnosti vývoje léků proti toleranci. (PNAS 101, 49, 17276–17281, 2004)