Ad Vesmír 84, 245, 2005/5

… V závěru svého úvodníku uvádíte příklad s modelovou situací, ve které vystupuje lidský pozorovatel, kočka na stole a jí shozená tužka. Jde o to, zda vjem přítomnosti v časovém smyslu je, či není totožný pro Vás, kočku, a dokonce do své úvahy zařazujete i neživé aktéry tohoto děje, tedy tužku a stůl. Nabízím mírně modifikovanou situaci: sedíte stále ještě pohodlně, ale natolik blízko stolu, abyste mohl na situaci bezprostředně zareagovat. Když si uvědomíte, že tužce hrozí pád na zem, duchapřítomně nastavíte ruku a tužku zachytíte. V tom okamžiku zjistíte, že úvahy o tom, zda existuje odděleně jakýsi univerzální čas (přítomnost) a čas (přítomnost) individuální, jsou bezpředmětné. Kdyby měla tužka jinou přítomnost než Vy, zřejmě byste máchl rukou do prázdna. Buď by již byla na zemi, nebo ještě na stole. Obdobné by to bylo i s kočkou, kdyby byla na místě tužky…