Ornitologové v totalitních režimech

Eugeniusz Nowak je polský ornitolog, narozený r. 1933. Od r. 1952 studoval v Gdańsku, pak ve Varšavě a v letech 1956–1958 v rámci studentských výměn v Berlíně u prof. Stresemanna. Ten ho orientoval na šíření živočišných druhů, které se později stalo jeho celoživotním tématem. Po zaměstnání v Polsku, jež mu umožnilo (r. 1960) účast v polské delegaci dohlížející na dodržování mírových dohod ve Vietnamu, se stal sekretářem International Waterfowl Research Bureau v Anglii. Nakonec se usadil v Německu, odkud pochází jeho manželka. Nejprve žil v Essenu, pak dlouhá léta působil ve Spolkovém ústavu pro ochranu přírody v Bonnu – a v tomto městě žije dodnes. Během svého života, který byl (pro člověka z východní Evropy) jistě výjimečný, poznal nejen mnoho zemí, ale hlavně mnoho lidí a lidských osudů. A poznatky, které mu někteří svěřili, tvoří – spolu s různými dokumenty – obsah knihy.

Jak píše E. Nowak v úvodu, podnětem k napsání knihy byla schůze již sjednocené Deutsche Ornithologen-Gesellschaft v roce 1993 a oslavná řeč na profesora Ernsta Schäfera, krátce předtím zesnulého čestného člena. Když se v diskusi ozval kritický hlas k této osobě – důstojníku SS, jehož expedice do Tibetu krátce před 2. světovou válkou zaštiťoval sám H. Himmler – bylo téma jednání ihned změněno. V souvislosti s tím Nowak své příběhy uvádí Sofoklovým citátem: „Neskrývej nic, neboť to odkryje vše vidící a vše slyšící čas.“

V knize jsou popsány osudy padesáti prominentních vědců, především ornitologů, mnohá jména jsou však známa i neornitologům (N. V. Timofejev-Resovskij, K. Lorenz, B. Grzimek, G. Niethammer, G. P. Demenťjev aj.). Mnozí z jmenovaných zahraničních vědců byli v kontaktu s našimi vědci nebo i navštívili ČR. Celek je pestrou mozaikou osudů lidí, které některý z totalitních režimů – ať již nacistický či komunistický – pronásledoval až do popravy (jako v případě Veleslava Wahla), jiným zničil celý život vědecký nebo rodinný. Jsou zde popsány nevysvětlitelné zkraty v myšlení lidí zřejmě ušlechtilých, jejichž rozum – ve vědecké práci nesmírně kritický a pronikavý – byl převálcován vládnoucí propagandou. Jistě je na první pohled obtížné vysvětlit publikování práce o ptactvu Osvětimi z pera příslušníka zbraní SS. Byli mezi nimi takoví, kteří se před režimem utekli do vnitřní emigrace ve skleněné věži vědy, ale i takoví, kteří pragmaticky využívali různé formy kolaborace s režimem, se záměrnou nevšímavostí ke všemu dalšímu či s případnou omluvou v podobě mávání národním nebo jiným praporem. A nakonec i osudy těch, kteří neváhali aktivně a bez všech skrupulí využít jeden nebo druhý režim k vlastnímu prospěchu a osobním cílům. Prostě četba poučná a chvílemi otřesná. Stojí za to.