Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Z dospělých chloroplastů mizí DNA

 |  16. 6. 2005
 |  Vesmír 84, 316, 2005/6

V každé učebnici biologie se dočteme, že chloroplasty rostlinných buněk obsahují vlastní dědičnou informaci – chloroplastovou deoxyribonukleovou kyselinu. Ta kóduje zejména některé bílkoviny fotosyntetického aparátu (většina chloroplastových bílkovin je kódována buněčným jádrem). Nedávno publikoval Arnold J. Bendich z Washingtonovy univerzity v Seattlu práce, které prokázaly, že z chloroplastů huseníčku a kukuřice se chloroplastová DNA během vývoje listů postupně ztrácí a dlouho před koncem fotosyntetické aktivity chloroplastů vymizí úplně. U kukuřice to autoři zjistili třemi nezávislými metodami. Zároveň se snižováním množství chloroplastové DNA na chloroplast se snižuje i její molekulová hmotnost a složitost její nadmolekulární struktury, od větvených struktur po jednoduché (navzdory zavedeným představám se chloroplastová DNA zpravidla nevyskytuje v kruhové podobě, viz The Plant Cell 16, 1661–1666, 2004).

Američtí autoři ukazují, že tyto výsledky nejsou zcela ojedinělé. Již před více než třiceti lety zjistili jiní vědci, že chloroplastová DNA vymizela z většiny dospělých vegetativních buněk řasy Acetabularia. Sám ostatně mám z běžné elektronové mikroskopie zkušenost, že chloroplastové nukleoidy (oblasti na řezech chloroplastů s vlákny přisuzovanými chloroplastové DNA) bývají patrné v chloroplastech mladých listů, zřídka však v chloroplastech listů dospělých. Bendich a jeho kolegové se domnívají, že chloroplastová DNA není v dospělých, nedělících se chloroplastech nezbytná, jestliže buď touto DNA kódované fotosyntetické bílkoviny, nebo jejich mediátorové RNA jsou dostatečně stabilní. Fotosyntetizující buňky potom ne-musejí udržovat a opravovat mnoho kopií chloroplastového genomu a nu-kleotidy chloroplastové DNA mohou být buňkami využity například jako zdroj dusíku. Tuto zajímavou hypotézu bude jistě třeba pečlivě ověřit. (Current Genetics 46, 176–181, 2004, Journal of molecular Biology 344, 1311–1330, 2004)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jaromír Kutík

Doc. RNDr. Jaromír Kutík, CSc., (*1948) vystudoval fyziologii rostlin na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Jako emeritus se na této fakultě věnuje zejména rostlinné cytologii.
Kutík Jaromír

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.