Pole nejen orná a válečná

Pole chápeme především jako obdělávaný kus půdy, přeneseně pak jako prostor „obdělávaný“ nějakou duševní činností. Tím, čím je pole dnes, byla však pro naše předky role, v praslovanských dobách orlja (s měkkým jerem uprostřed) čili orná zem. Ne že by tenkrát slovo pole neexistovalo, ale znamenalo něco jiného – volnou planinu. Sousední Polsko nedostalo jméno podle obdělaných pozemků, nýbrž podle rozlehlých plání, jejichž etymologie se odvíjí ze středohornoněmeckého plane (volné rovné místo). Na neobdělaných planinách (poľanách, poloninách…) se dařilo planým rostlinám.

Měli jsme tedy v historické krajině roli obdělávanou rolníkem vedle pole porostlého planým býlím. A právě taková pole se stávala dějištěm událostí vojenských – na Moravském poli se tenkrát neurodilo (kromě neblaze proslulé bitvy) vůbec nic. Slovní spojení vytáhnout do pole nebo ležet polem nenajdeme v terminologii zemědělské, nýbrž pouze v historické terminologii vojenské. Určitým kompromisem zahrnujícím oba terminologické okruhy jsou Vančurova „Pole orná a válečná“, stavějící do protikladu novější a starší význam slova.

Praslovanské poľe se odvíjí od indoevropského kořene pel-, znamenajícího plochý, rovný, široký, a k témuž kořeni se vztahuje např. německé Feld či anglické field. Němčina si s významovým rozlišením poradila snadno, má k dispozici nepřeberné množství složenin, například Kornfeld (žitné pole), Brachfeld (lado), Kriegsfeld (bojiště), Kohlenfeld (uhelný důl), Wirkunngsfeld (pole působnosti). Angličtina označuje slovem field všechno možné – lán, naleziště, bojiště, závodiště či pracoviště – ale i v ní lze najít složeniny: cornfield (kukuřičné pole), grainfield (obilné pole).

Dvěma anglickými složeninami, známými dnes z českých textů architektonických, stavebních, ekologických, ekonomických či admistrativně-právních, jsou greenfield a brownfield (pole zelené a hnědé). Zatímco dříve se u nás stavělo na „zelené louce“ (tak si to čeština přizpůsobila), dnes se uvažuje i o „hnědém poli“, které však čeština odmítá přijmout a zatím rozpačitě ponechává brownfield či borwnfields. Tímto termínem se označuje chátrající lokalita ve městě (častěji na periferii), která se kdysi využívala k průmyslovým účelům, a potom svou funkci ztratila. Bývají to opuštěné továrny, hutě, vojenské základny, nádraží, plynojemy, elektrárny, přístavy, areály bývalých dolů, odkaliště, skládky komunálního odpadu a jiná území, která představují zátěž pro životní prostředí. Mluví se také o rezidenčním brownfieldu – zdevastovaném areálu vysídlených obytných domů.

Slovo brownfield jsme z angličtiny převzali nedávno – ještě ve slovníku Českého národního korpusu z roku 2000 není zachycen jediný výskyt. Širokého rozšíření v odborných textech doznalo až v roce 2004 a do veřejných sdělovacích dosud pořádně neproniklo. Zatím si většinou ponechává gramatický rys cizosti, včetně plurálového tvaru na -s. V textech zůstává buď nesklonné (bariéry týkající se našich brownfields), nebo se skloňuje podle příslušného tvrdého vzoru (využití brownfieldů). Druhý způsob patrně časem převládne, pokud nebude toto slovo nahrazeno termínem veskrze českým.

A lze je nahradit? Nahradit lze všechno. Jsou to objekty, plochy, areály, území, zóny, lokality, jež lze spojovat s přívlastky bývalé, staré, zastaralé, opuštěné, nevyužité, zdevastované, zpustošené, chátrající, zanedbané, znečištěné… Vesměs vyžadují revitalizaci, rekultivaci, rehabilitaci, asanaci, transformaci, konverzi… Přesto musíme přiznat, že výstižný jednoslovný český ekvivalent dosud nikoho nenapadl. Nejblíže brownfieldu by nakonec bylo pole, ovšem to původní, neorané, na němž se dařilo planým rostlinám.

V odstavcích o brownfields přejímám informace z časopisu Naše řeč 87, 266, 2004/5.