Entomologie a chorobné sběratelství

Autor této připomínky je sám entomolog amatér, takže zřejmě nebezpečný šílenec dle klasifikace Kóbó Abe, autora „Písečné ženy“. Nyní však vážně. Profesor psychiatrie Vladimír Vondráček ve své knize „Fantastické a magické z hlediska psychiatrie“ (1968) praví: „Jsou chorobní sběratelé, kteří své vášni obětují štěstí rodiny a všechny úspory. Někteří mají a zanechají po sobě cenné sbírky, někdy jen sbírky bezcenné, neodborné, ba nicotné. Někteří sbírají předměty nepotřebné, odložené, zahozené papírky apod. a naplní si byt, že se v něm nemohou pohybovat.“ U těch zahozených papírků si můžeme připomenout zajímavou Bezručovu báseň „Papírový Mojšl“.

Psychiatrie zná „Diogenův syndrom“, pojmenovaný teprve r. 1975, ale diskutovaný již dlouho předtím. Nemocná osoba sbírá odpadky (syllogománie), žije ve špíně a izolaci a je nepřátelská až agresivní. Něco podobného jako sbírání odpadků je kumulace domácích zvířat. V současnosti skončila v USA u soudu stařena, v jejímž domě se nacházelo přes 300 koček a také několik desítek koček již pošlých. Sousedé si stěžovali na příšerný puch linoucí se z domu. Snad nejslavnější evropský psychiatr Emil Kraepelin (1856–1926) popsal příbuzný jev, tzv. oniománii, chorobné nakupovačství, v rámci impulzivního šílenství. Obvykle starší žena nakupuje předměty jednak cenné, jednak bezcenné, které nepotřebuje, tak intenzivně, až se zruinuje. Toto je nyní v USA akutní problém, neboť bezuzdné nakupování je umožněno kreditními kartami bez nutnosti pohledu na utrácené bankovky.

Vrátíme-li se k ukázce z knihy „Písečná žena“, kde si Kóbó Abe bere na mušku právě entomologii jakožto „zbytečnou věc“, důkaz jistého duševního úpadku, a říká, „jestliže někoho tyto sklony (tj. sbírání hmyzu) nepřejdou ani v dospělém věku, je to naprosto zřejmý příznak, že se choroba zahnízdila“ … dále uvádí: „bývají mezi nimi kleptomani i homosexuálové“ …

V dalším se autor pouští do psychoanalytických úvah, které bych já, co psychiatr a současně entomolog amatér, rád doplnil. Nejdříve k Oidipovu komplexu: „prehomosexuální“ chlapeček či adolescent, který (dle Kóbó Abe) rád a pilně vpichuje špendlíky do mrtvolek hmyzu, jež mu nemohou utéci, tím samozřejmě může odreagovávat své negativní pocity vůči otci a komplikovaný vztah k matce, s kterou se identifikuje namísto identifikace s otcem. U dívky s Elektřiným komplexem by tomu bylo opačně.

Toto všechno by platilo za předpokladu, že celé psychoanalytické vysvětlení homosexuality není mylné, neboť současné výzkumy spíše ukazují na poruchy některých mozkových jader v hypothalamu (jádra INAH-3).

Pokusíme-li se však sledovat úvah Kóbó Abe, nezbývá než se zamyslet nad otázkou, nepředstavují-li podvědomě určité části hmyzího těla určité části těl rodičů, ke kterým je vztah ambivalentní, ne-li negativní, a nepředstavuje-li tato činnost jakési trestání těchto rodičovských figur na symbolické úrovni.

Je jistě zásluhou S. Andersona a manželů Damasiových, že se pokoušejí nalézt organické mozkové změny u osob s chorobným sběratelstvím, a je důležité vědět, zda toto propuklo před nebo až po vzniku poškození mozku.

Asi se to vždy nepodaří přesně zjistit. Je to, jako bychom pátrali, zda u hudebních skladatelů nedávné minulosti tak častá mozková příjice-syfilis brzdila, nebo naopak stimulovala jejich tvorbu tím, že syfilitická leptomeningitida (zánět měkké pleny mozkové) mohla iritovat určité oblasti mozkové kůry ještě dříve, než nemoc dospěla do stadia známé progresivní paralýzy, jež mozkovou kůru nenávratně těžce poškodí.

Nyní zbývá již jen se zamyslet nad tím, jaké archetypální imaginace může evokovat například motýlí tělo a křídla v mysli současného civilizovaného člověka. Celý motýl svým způsobem připomíná vnitřní stranu stehen a zevní genitál spíše ženský než mužský. Přední část motýlího těla, např. u lišajů, má jistou shodnost s tvarem přední (horní) části ženské vulvy s jejími detaily, jako jsou preputium clitoridis, glans clitoridis a frenulum clitoridis, a částečně i labia minora pudendi.

Svým způsobem má ovšem pravdu Kóbó Abe (neznám obsah knihy kromě zde citované nepatrné ukázky), že v dobách, kdy bývala výuka biologie podceňována a například entomologie zesměšňována, existovala neodmyslitelní figurka obrýleného, bizarně oblečeného a zmateně si počínajícího profesora přírodopisu se síťkou na motýly v ruce. Doufejme, že tyto doby jsou nenávratně ty tam.