Aktuální číslo:

2020/9

Téma měsíce:

30 let CTS

Zachraňme druhohorní hmyzožravce!

 |  17. 1. 2005
 |  Vesmír 84, 8, 2005/1

Štětinatci (Solenodon) jsou velcí hmyzožravci (s hmotností 1 kg a délkou těla kolem 60 cm), kteří už dávno vzbuzují pozornost např. echolokací nebo jedovými podčelistními žlázami, vyúsťujícími na druhém spodním řezáku. Jde o zvířata s převážně noční aktivitou, hloubící si síť chodeb v hrabance. Jejich potrava zahrnuje bezobratlé, plazy, různé plody a příležitostně i ptáky. Dnes se rozlišuje štětinatec kubánský (Solenodon cubanus) a štětinatec haitský (S. paradoxus).

Podivnosti pramenící z morfologického studia přivedly badatele k názoru, že jsou tato zvířata pozůstatkem savců druhohorního či raně třetihorního stáří. Příbuzenské vztahy štětinatců k ostatním savcům nejsou jasné. Donedávna byli považováni za hmyzožravce (Insectivora), zuby mají totiž podobné jako bodlíni a vydříci. Nástup molekulární fylogenetiky ale fylogenetickým stromem zatřásl a „hmyzožravce“ rozdělil na dvě nepříbuzné skupiny. Jednu představují bodlíni (včetně vydříků) se zlatokrty a bércouny, druhou ježci, krtci a rejsci (podrobněji viz Vesmír, 318–325, 2002/6).

Sekvencí DNA štětinatce bylo zpočátku málo, teprve letošní studie jejich počet rozšířila. A co se zjistilo? Štětinatci zřejmě patří do (prastaré) skupiny Eulipotyphla (ve fylogenetickém stromu ještě před krtky, rejsky a ježky). Navzdory podobným zubům tedy štětinatci nejsou s bodlíny příbuzní. Jako skupina vznikli zhruba před 76 miliony let (v druhohorách) a linie vedoucí k dnešním zvířatům se rozdělily před 25 miliony let, kdy se tehdy existující velký antilský ostrov rozpadl na Kubu a Haiti. Stáří obou linií je značné, spadá ještě do dob, kdy se rozštěpovaly velké skupiny, např. ozubení kytovci a kosticovci či jeleni a turovití.

Celá desetiletí čelí zoologové a ochránci přírody hrozbě vyhynutí těchto podivuhodných tvorů. Chov štětinatců v zajetí se neosvědčil a jedinou možností zůstává ochrana původních biotopů. (Nature 429, 649, 2004)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Ondřej Vrtiška  |  7. 9. 2020
Forenzní entomologie pomáhá kriminalistům určit dobu a místo smrti, odhalit manipulaci s tělem a rekonstruovat události, k nimž došlo třeba i před...
Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Jan Turek  |  7. 9. 2020
V naší krajině se skrývají tajemství předků, která nelze pouhým okem spatřit, a přesto jejich pozůstatky dokážeme odhalit jako kamínky dávno...
Kreativní mozek novozélandského rošťáka

Kreativní mozek novozélandského rošťáka uzamčeno

Pavel Pipek  |  7. 9. 2020
Je to „drzoun“ s pronikavým intelektem. Jeho hlas i bezstarostná hravost v nás vyvolávají smích, vynalézavost při destrukci lidských výrobků...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné