Příručka psaná jazykem telenovely aneb Pozor na prohlubně!

J. Reif napsal recenzi českého překladu určovací příručky K. Mullarneyho, L. Svenssona, D. Zetterströma a P. J. Granta „Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu“, kterou v překladu Romany Anděrové vydalo nakladatelství Svojtka a Co. Tato recenze knihu stručně, ale výstižně charakterizuje a uvádí některé nedostatky českého překladu, které vyvolaly dosti vzrušenou debatu. Přestože s autorem recenze souhlasím v tom, že příručka je bezesporu (a překladu navzdory) tím nejlepším, co na dané téma kdy bylo v českém jazyce publikováno, a že kvalita obrazových reprodukcí v českém vydání nikterak neutrpěla, obávám se, že skutečná hloubka omylů, chyb a nesmyslů, které se v českém překladu objevily, je mnohem horší, než by z recenze mohlo vyplývat.

• Chybná česká jména se bohužel nevyskytují jen „u několika obskurních druhů“, ale jsou rozeseta po celé knize. Druhová jména, která měl zřejmě J. Reif na mysli, se týkají vesměs hlaviček druhových odstavců, kde má čtenář koneckonců možnost český název podle vědeckého korigovat. V textu knihy jsou ale stovky míst, kde se autoři při popisu vzhledu nebo hlasu odkazují na podobný (či naopak odlišný) druh. Na těchto místech překladatelka zaměňuje jeřábka za tetřívka, pěnkavu za hýla, kolihu za dytíka či krkavce za vránu černou. Naprosté dokonalosti pak dosahuje u jestřába a krahujce (oba druhy slouží jako měřítka relativní velikosti), které zaměňuje v odkazech na s. 332 a 336 zcela důsledně. To vše pravděpodobně plyne z toho, že anglické názvy těchto druhů jsou si „trochu podobné“… Na jiných místech uvádí paní překladatelka české názvoslovné novotvary (např. vodouš zelenonohý místo vodouše kropenatého), ač se u příslušných druhů na místech jiných vyskytují názvy správné. Zde se zjevně pustila do doslovného překladu druhových názvů z angličtiny, i když v případě vodouše zelenonohého (Green Sandpiper) i v tomto doslovném překladu učinila chybu.
• Faktické chyby v překladu jsem pracovně rozdělil na drobnější, vážné a úsměvné. Drobnějšími se zabývat nebudu, v překladu se jich vyskytují stovky. I ty vážnější je však možné počítat v (pravděpodobně mnoha) desítkách. Vesměs plynou zřejmě z jediného faktu: překladatelka nepochopila, o čem se v textu píše. Tak se např. u potápky černokrké v odstavci popisujícím bělavou kresbu na šíji, která obloukovitě či hákovitě vybíhá vzhůru, můžeme dočíst o vyčnívajícím bělavém zpětném háčku po stranách šíje. Určování stáří pěti evropských druhů husí rodu Anser náhle překladatelka zúží na druhy čtyři! Výraz for all species… (jak uvedeno v předloze) zřejmě v pohledu paní překladatelky vypadal jako all four species. A to ponechávám stranou překladatelčin efekt vodního hřebene na krku husí, což je struktura peří připomínající zčeřenou vodní hladinu. U orla křiklavého je (v letové siluetě) zkrácená či nepatrná špička 7. ruční letky něco zcela jiného než překladatelkou nabízených 7 ručních letek malých (juv.) nebo krátkých (ad.), překlad popisu zpěvu strnada rolního v noci za letu je pak založen na nepochopení rozdílu mezi anglickými slovy light a flight a na skutečnosti, že na severu bývají v létě velmi krátké (a tudíž světlé) noci. Z úsměvných chyb jen jednu: Zvláště dobré rady se dostane čtenářům v kapitolce věnované určování bahňáků, jež …lze určovat podle kombinace znaků, zvláště velikosti (i když pozor na prohlubně, s. 11). Na s. 11 ovšem najdeme výčet záludností, které mohou determinaci této skupiny ztížit. Ze všech českých ekvivalentů anglického slova pitfall překladatelka s citem vybrala ten snad nejméně vhodný (a mimo smysl daného textu).

Odborný text obvykle překládá buď překladatel z daného jazyka, který má alespoň jisté povědomí o předmětu překladu, nebo odborník v dané problematice, který cizím jazykem vládne na slušné úrovni a s překladatelem konzultuje záludnosti (a prohlubně!) daného jazyka. Obavám se, že v tomto překladu se sešly obě slabší stránky najednou: nulová orientace v daném oboru a neznalost překládaného jazyka. Na řadě míst překlad skutečně působí (jak píše J. Reif) jako po hojném používaní elektronického překladače, na jiných místech se zdá, jako by se na překladu podílelo více osob (např. jeden a tentýž termín eclipse plumage je důsledně překládán jako krycí šat u kachen plovavých, u kachen potápivých jako prostý šat). Nikdy mne nenapadlo, že se v odborné či populárně-naučné publikaci setkám s překladem úrovně, která je často předmětem vtipů a veselých historek, kolujících mezi překladateli a vesměs se vztahujících k překladům telenovel. Suma sumárum – překlad je katastrofální. Chyb, nepřesností a nesmyslů jsou stovky od jedné předsádky knihy (i tam!) po druhou, tedy mnohem a mnohem více, než autor recenze zmiňuje.

Když v roce 2003 vyšla dlouho očekávaná určovací příručka holarktických racků, množství faktických i tiskových chyb vzbudilo takový negativní ohlas, že vydavatel stáhl celý (již částečně prodaný) náklad z trhu a bezplatně jej v loňském roce všem uživatelům nahrazuje zcela novým, opraveným vydáním. Tohoto řešení se u nás zřejmě nedočkáme, i když by to byla jediná možnost jak překlad této knihy skutečně opravit.