Čtverce plné střevlíků

Již od padesátých let 20. století navrhovali entomologové, aby se kvalita životního prostředí a jeho změny hodnotily pomocí údajů o rozšíření jednotlivých hmyzích skupin. ¹⁾ K bioindikaci byli na našem území sice nejprve navrženi pavouci, ²⁾ pak různí brouci: drabčíkovití, ³⁾ střevlíkovití ⁴⁾ i fytofágní – mandelinkovití a nosatcovití. ⁵⁾ Střevlíci jsou pro tyto účely velmi vhodní – zabývá se jimi široký okruh specialistů, je dobře vypracována metodika jejich sběru a určování, bohatá je jak literatura o nich, tak srovnávací sbírkový fond a mají přiměřený počet druhů. Profesor Karel Hůrka s kolegy roztřídil jednotlivé druhy střevlíkovitých do tří skupin podle různé ekologické vazby a adaptace na určitý druh biotopu. Toto třídění se bohatě využívá při hodnocení terénních průzkumů z pohledu ochrany životního prostředí.

Mezi naše přední odborníky zabývající se faunistikou, vertikálním a územním rozšířením střevlíkovitých brouků patřil RNDr. Jan Pulpán (*6. března 1923, †28. května 1993). Československo „prochodil a prosbíral“ křížem krážem jako málokterý náš přírodovědec. Na základě detailních poznatků o střevlíkovitých broucích navrhl členění bývalého Československa do areálů a subareálů. ⁶⁾ Sám určil a ověřil určení asi 600 tisíc exemplářů střevlíkovitých brouků z více než 100 muzejních a soukromých sbírek. Vytvořil kolekci, která obsahuje více než 500 druhů zastoupených asi 70 tisíci dokladovými jedinci z území Československa. O všech střevlíkovitých, kteří mu prošli rukama, vedl pečlivé záznamy, jež zatím čekají na publikování v rukopise Prodromus střevlíkovitých Československa.

Nesmlouvavě zastával názory, o nichž byl přesvědčen, že jsou správné a morální. Jeho protinacistický postoj a později nekompromisní postoj protikomunistický mu znemožnily normálně absolvovat jak střední školu (reálku dokončil až po válce r. 1945), tak univerzitu (doktorát přírodních věd mu byl přiznán až rehabilitací r. 1991). Svízelnou situaci po vyloučení ze studia na Přírodovědecké fakultě v roce 1948 mu pomohl řešit nestor české entomologie profesor Jan Obenberger tím, že mu umožnil dvouletý pobyt na Slovensku. Tam Pulpán sbíral hmyz na nejrůznějších lokalitách. Za svého života se velké úcty nedočkal, jeho jméno však zvěčnili kolegové v názvech střevlíkovitých: Amara pulpani Kult, 1949, Bembidion uvidum pulpani Fassati, 1954 a Trechus pulpani Reška, 1965.

Jan Pulpán kolem sebe shromáždil skupinu mladých nadšených entomologů, kteří se cíleně a soustavně věnovali průzkumu republiky se zaměřením na střevlíkovité; tak vznikla carabidologická sekce České společnosti entomologické (1988).

Informace ukryté v Pulpánově sbírce se po usilovné dvouleté práci již podařilo zpracovat: publikace Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) České a Slovenské republiky ve sbírce Jana Pulpána obsahuje čtvercové mapy rozšíření jednotlivých druhů střevlíků. Podstatná část údajů je navíc soustředěna v databázích na CD-ROM, v nichž lze vyhledávat nejrůznější faunistická data, např. nadmořskou výšku nejnižšího a nejvyššího nálezu, rozměry nejmenšího a největšího jedince a data o výskytu nedospělých kusů, což vypovídá o sezonní dynamice. Vybírat lze podle lokality, podle čtverce síťového mapování, data sběru, areálu a jména sběratele. Hlediska výběru lze kombinovat. Celoživotní práce Jana Pulpána se tak stala nejen podkladem pro entomologická studia, ale i vodítkem při rozhodování odborníků. Když se vyhodnocuje kvalita určitého území, provádějí se orientační sběry střevlíkovitých brouků a podle jejich druhového složení se odhaduje kvalita zkoumané oblasti.